Vánoce

A je to zase za námi. Tentokrát mě potěšil civilní duch, ve kterém se tento povinný svátek u nás doma nesl. Sice se tu zrodilo několik rodinných dramat, které si osud mohl odpustit, ale ty se brzo rozplynuly. Bylo vyřčeno plno ukrývaných myšlenek a každý z nás se snad poučil.

Jen Felix své první Vánoce těžce nesl. Nejprve šílel ze stromku, který vyrostl místo stolu s počítačem, poté mu bylo zasednuto křeslo. Ale smířil se s tím, i když svůj protest mi demonstroval vskutku nehorázným způsobem. Ale dárkové balení dobrot ho zase převedlo na světlou stranu.

A co dárky? Mám děrovačku ve tvaru králíčka (všichni schovávejte papíry!), pár párů ponožek, něco málo kosmetiky, DVDs (Better Tomorrow, Musa the Warrior), která jsem Ježíškovi podstrčila do nákupního vozíku, akvárko se začalo zase hemžit rybičkami, na mlsání tu přibyla exotická pětihvězdičková švýcarská čokoláda s příchutí banán-kokos-kari (vážně chutná po kari!!!)... Jen maminka z toho šejkru a knihy koktejlů nadšeně nevypadala (ale byly to dárky jen do počtu, zbytek udělal radost nesmírnou). Takže zase za rok. Ale tentokrát schánět dárky zavčas, ano?