What happens in Schladming, stays in Schladming.
Začalo to jednou malou otázkou vedoucího našeho projektu - nechceš jet na lyže? - dvě minuty jsem přemýšlela a odpověděla, že ano, což asi nebyla odpověď, kterou čekal. Ale stalo se. Nakonec se nás v chalupě uprostřed Rakou
ska sešlo devět - 5 kolegů, (jak jsem pochopila) 2 bývalí zaměstnanci a slečna jednoho z nich.
Chalupu stabilně obývala jedna rodina, která si pronájmem 3 pokojů celkem slušně přivydělávala, disponovala zašifrovaným EggerNetem (jehož bezpečnostní heslo předčí všechno, co jsem doposud viděla... asi aby se zbloudivší kolemjdoucí neusadil v -13 do závěje pod okno a nemohl si přečíst zprávy), výbornými snídaněmi a roztomilými dětmi (z nichž 3 letá Ana si zamilovala jednoho kolegu* natolik, že se od něj odmítala hnout, i když ji maminka volala... a kolega moc německými slovy nevládl).
Po cca 5 hodinové cestě jsem pochopila, že jsem hrubě podcenila proviant - respektive první láhev vína padla za pár minut. Pak druhá, třetí... celkově se sešel řádný bar včetně ginu, bílého rumu a spousty domácích i komerčních pálenek. Nicméně hned druhý den se šel alkohol pro jistotu přikoupit.
S klidným srdcem mohu prohlásit, že jsem vstávala jako první (+ fungovala jako budík) a na sjezdovku jsem chodila bez kocoviny (narozdíl od některých méně šťastných, kteří se rozhodli, že té zelené ukáží :)). Taktéž jsem netrvala na tom, že budu spát u kamen v kuchyni.
Po večerech se hrál bang (a musím říct, že to bylo více než zábavné), pokr (o 50 korun /2 Eura a ano, prohrála jsem!) a dokonce i jedno bizarní Člověče nezlob se, které nám ve čtyřech trvalo 2 hodiny.
A teď to nejdůležitější - lyžování. Celkem jsem pochopila,
proč panovala obava z mého kývnutí na účast... S klukama lyžování není o tom jezdit si jednu sjezdovku a kochat se okolím. Právě naopak. Za tři dny, které jsme v areálu strávili, jsme projezdili snad každou sjezdovku, horu a lanovku (a že tam toho je nějaká ta stovka kilometrů). A já po prvotním šoku z toho, že jsem zase po dvou letech na sněhu zjistila, že to se mnou není tak špatné (styl asi nula bodou, ale nejhůř jsem nejezdila a vrcholovému družstvu jsem stačila... a navíc jsem se jako někteří ani neztratila :)). No, trošku mě zaskočilo, když kolega prohlásil, že "pro jistotu" bere lékárničku (nakonec nebyla potřeba).
První den byl zakončen sněžením, což je poněkud problém, pokud jako já, neberete lyžařské brýle jako nedílnou součást výstroje. Karolína se ale ukázala jako správná ženská a měla dvoje, tudíž jsem pochopila, že si něco takového budu muset v brzké době pořídit.
Druhý den se ukázalo, že sněžení napáchalo poněkud nerovný terén, který se rolbám přes noc nepodařilo zkrotit. Šlo to trochu z tuha...
Poslední den lyžování ale všechno vynahradil. Slunce vylezlo, lidí bylo přiměřeně a hlavně byl terén celý den upravený. Paráda. Loučila jsem se se sjezdovkou velmi těžce.
Nakonec jsem byla shledána dostatečně schopnou lyžovat i pít a tudíž jsem byla pozvána na delší akci, která proběhne na přelomu února a března v Itálii. A jako team building to také nebylo špatné :). Jen ten návrat do reality... bolí.
* jelikož je naše vertikální struktura poněkud horizontální, tak pomineme fakt, že někteří kolegové zaujímají i manažerské pozice
ska sešlo devět - 5 kolegů, (jak jsem pochopila) 2 bývalí zaměstnanci a slečna jednoho z nich.Chalupu stabilně obývala jedna rodina, která si pronájmem 3 pokojů celkem slušně přivydělávala, disponovala zašifrovaným EggerNetem (jehož bezpečnostní heslo předčí všechno, co jsem doposud viděla... asi aby se zbloudivší kolemjdoucí neusadil v -13 do závěje pod okno a nemohl si přečíst zprávy), výbornými snídaněmi a roztomilými dětmi (z nichž 3 letá Ana si zamilovala jednoho kolegu* natolik, že se od něj odmítala hnout, i když ji maminka volala... a kolega moc německými slovy nevládl).
Po cca 5 hodinové cestě jsem pochopila, že jsem hrubě podcenila proviant - respektive první láhev vína padla za pár minut. Pak druhá, třetí... celkově se sešel řádný bar včetně ginu, bílého rumu a spousty domácích i komerčních pálenek. Nicméně hned druhý den se šel alkohol pro jistotu přikoupit.
S klidným srdcem mohu prohlásit, že jsem vstávala jako první (+ fungovala jako budík) a na sjezdovku jsem chodila bez kocoviny (narozdíl od některých méně šťastných, kteří se rozhodli, že té zelené ukáží :)). Taktéž jsem netrvala na tom, že budu spát u kamen v kuchyni.
Po večerech se hrál bang (a musím říct, že to bylo více než zábavné), pokr (o 50 korun /2 Eura a ano, prohrála jsem!) a dokonce i jedno bizarní Člověče nezlob se, které nám ve čtyřech trvalo 2 hodiny.
A teď to nejdůležitější - lyžování. Celkem jsem pochopila,
proč panovala obava z mého kývnutí na účast... S klukama lyžování není o tom jezdit si jednu sjezdovku a kochat se okolím. Právě naopak. Za tři dny, které jsme v areálu strávili, jsme projezdili snad každou sjezdovku, horu a lanovku (a že tam toho je nějaká ta stovka kilometrů). A já po prvotním šoku z toho, že jsem zase po dvou letech na sněhu zjistila, že to se mnou není tak špatné (styl asi nula bodou, ale nejhůř jsem nejezdila a vrcholovému družstvu jsem stačila... a navíc jsem se jako někteří ani neztratila :)). No, trošku mě zaskočilo, když kolega prohlásil, že "pro jistotu" bere lékárničku (nakonec nebyla potřeba).První den byl zakončen sněžením, což je poněkud problém, pokud jako já, neberete lyžařské brýle jako nedílnou součást výstroje. Karolína se ale ukázala jako správná ženská a měla dvoje, tudíž jsem pochopila, že si něco takového budu muset v brzké době pořídit.
Druhý den se ukázalo, že sněžení napáchalo poněkud nerovný terén, který se rolbám přes noc nepodařilo zkrotit. Šlo to trochu z tuha...
Poslední den lyžování ale všechno vynahradil. Slunce vylezlo, lidí bylo přiměřeně a hlavně byl terén celý den upravený. Paráda. Loučila jsem se se sjezdovkou velmi těžce.
Nakonec jsem byla shledána dostatečně schopnou lyžovat i pít a tudíž jsem byla pozvána na delší akci, která proběhne na přelomu února a března v Itálii. A jako team building to také nebylo špatné :). Jen ten návrat do reality... bolí.
* jelikož je naše vertikální struktura poněkud horizontální, tak pomineme fakt, že někteří kolegové zaujímají i manažerské pozice
Žádné komentáře:
Okomentovat