Pamatuju si, jako bych si tě přinesla včera. Jak jsi poskakoval se svými sourozenci po posteli a víc tě zajímalo, co za úžasné věci se skrývá pod ní, než já. A já si tě vybrala. Pamatuju si, jak jsme první den nevěřícně koukaly, kolik máš energie a jestli se někdy vůbec zastavíš a unavíš. To bylo před třemi lety. Krátkými třemi lety. Díky za všechno a sbohem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Probůh, to neee :(
Milý Felixi, ať už jsi teď kdekoliv, doufám, že je tam spousta trávy, samé zajímavé věci a hodně místa na lumpárny všeho druhu. Mrzí mě, že jsme se nikdy neseznámili.
To je mi líto...
Okomentovat