Heleno, kde je Milena?
V neurčitém čase, v neurčitém žánru posílá Helena Mileně přes půl učebny vzkaz. Potřebuje utěšitelku. To znamená, že se následující tři hodiny tato dvě děvčata budou brodit sněhem, než se dostanou do vesnice, kam smějí jen párkrát do roka. A když se opozdí (nebo nedejbože nevrátí), půjde jedna z jejich kamarádek do nebes (což je eufemizmus pro podzemní kobku). Cestou osudově potkají dva chlapce - Miloše a Bartolomea. Zprvu nevinné ostýchavé seznámení se ale změní v největšího hybatele děje. Bartolomeo a Milena se totiž zpět do podivně totalitního internátu nevrátí. A Miloš s Helenou začnou odhalovat, co se za vším kolem skrývá i za cenu svých životů.
Vítejte na dalším Listování. Tentokráte ve světě knihy Jeana-Claude Mourlevata, jejíž atmosféra mi nejvíce připomíná Orwella (a prasátko Napoleon mě v tomto mém pocitu jen utvrzuje).
Nejprve jako divák tápete. Netušíte, kterým směrem se bude příběh ubírat. Úvod by klidně mohl patřit dramatu z dívčího internátu 40. let. Pak ale na scénu přichází člověkopsi (dokonale přivedeni na jevišti k životu Věrou Hollou), kteří se pouští za uprchlými dětmi. Internáty totiž slouží jako převýchovné (nebo aspoň detenční) ústavy pro děti odpůrců režimu, které momentálně vládnoucí militaristická Falanga povraždila. Je načase, aby nová generace šla v jejich stopách a možná i uspěla.
V hlavních (a vlastně všech) rolích Lenka Janíková, Věra Hollá, Pavel Oubram a pro mě nově Tomáš Drápela, kterýžto jako člověkopsovod pozřel na jevišti dokonce syrové vejce (brrrr). Opět herecký koncert, místy absurdně vtipný, místy mrazivě vážný. Pokaždé se najdou určité prvky jevištní akce (tentokrát stínohra), které už tak zajímavé zpracování o něco povyšují. Těším se na příští setkání.
Vítejte na dalším Listování. Tentokráte ve světě knihy Jeana-Claude Mourlevata, jejíž atmosféra mi nejvíce připomíná Orwella (a prasátko Napoleon mě v tomto mém pocitu jen utvrzuje).
Nejprve jako divák tápete. Netušíte, kterým směrem se bude příběh ubírat. Úvod by klidně mohl patřit dramatu z dívčího internátu 40. let. Pak ale na scénu přichází člověkopsi (dokonale přivedeni na jevišti k životu Věrou Hollou), kteří se pouští za uprchlými dětmi. Internáty totiž slouží jako převýchovné (nebo aspoň detenční) ústavy pro děti odpůrců režimu, které momentálně vládnoucí militaristická Falanga povraždila. Je načase, aby nová generace šla v jejich stopách a možná i uspěla.
V hlavních (a vlastně všech) rolích Lenka Janíková, Věra Hollá, Pavel Oubram a pro mě nově Tomáš Drápela, kterýžto jako člověkopsovod pozřel na jevišti dokonce syrové vejce (brrrr). Opět herecký koncert, místy absurdně vtipný, místy mrazivě vážný. Pokaždé se najdou určité prvky jevištní akce (tentokrát stínohra), které už tak zajímavé zpracování o něco povyšují. Těším se na příští setkání.
Žádné komentáře:
Okomentovat