8 let Festivalu fantazie. Není to už dost? Kdysi dávno člověk cestoval přes půl Vysočiny, aby tam pobyl alespoň jeden den...
(prosím nelinkovat)
Letos možná pár poznámek k programu. Ve Star Wars si vždycky ráda zajdu na ty "přednášky", co slibují zábavu (a letos se navíc díky Vaškově novému systému - jsem vážně ráda, že jsem se linie zbavila, přispívalo osobní přítomností i na povodně).
Poprvé jsem v historii FF (díky novému filmu) zabloudila ke Trekkies.
Největší prim hrál ale Soundtracon a Trevor Jones, kterého sem E-Wan a spol. dostali. Nevidět to, neuvěřím. Jeho povídání bylo sice zdlouhavé (je vidět, že přednáší na škole), ale dost podnětné. Jonese, kterého jsem znala jen jako autora Mohykána, Temného krystalu a Excaliburu (pamatuju si na doby, kdy jsem si slibovala, že se některé ze skladeb z tohoto alba naučím doprovázet na cimbál, který už doma 5 let nemáme), teď opravdu považuji za jednu ze stěžejních postav filmové hudby, která si je vědoma toho, že splácat noty dohromady umí kde kdo, ale diváci už mnohdy nedocení preciznost, z jakou je potřeba pospojovat je s obrazem. I můj pohled částečně změnil. Navíc už nikdy nebudu v duchu žertovat o tom, že bych mohla cokoliv vyhrát, neb se to občas i splní (pusu jsem dostala jen na tvář, rozdýchala jsem to tak tak a vše ostatní jsou pomluvy). A z autogramiády jsem si odnesla podepsaného (zatraceně drahého) Posledního Mohykána.
Druhým hostem byl James Fitzpatrick. Velmi zajímavá osobnost, která přinesla vhled do procesu nahrávání hudby k filmům.
Letos jsem si vyčerpala veškeré témata, kterými jsem mohla Soundtraconu přispět já.
První byla hudba v BSG. Tu jsem nijak neplánovala, ale E-Wan (netuším proč) nechtěl slyšet ne. A jsem nakonec ráda. Sice jsem netušila, jestli na ni přijde hrstka lidí, co o téhle hudbě nic neví, nebo naopak hrstka zasvěcených, co chce vidět, co s tématem napáchám... no pojala jsem to ve mě vlastním analytickém duchu s hrstkou faktů a zbytkem vyposlouchaných vlastních postřehů, se špetkou srovnání s Glassem (za tuto část děkuji podnětu od Cartha jednoho večera) a završené obloukem hudebního porovnání seriálové sci-fi tvorby 70. let minulého století a počátku 21. století. Myslím, že se to povedlo. Aspoň ve středu večer se mi dostalo nad tousty nečekaného uznání od neznámé slečny.
Čínská filmová hudba na tom byla poněkud hůř. Dlouho jsem seděla nad konceptem a hodinovým formátem. Rozebírat skladatele nemělo smysl. A tak jsem vsadila na diváctvo (které mohlo aktivně srovnávat, nebo jen pasivně poslouchat) a prohnala jsem je spektrem hudby, kterou v čínských filmech najdeme - od definice tradiční hudby, přes kung fu filmy, historické filmy (symbióza tradic a západu) až po moderní tvorbu (ne nutně myšleno časově). A do toho mi přišlo zajímavé přihodit kontrastní japonskou tvorbu pro čínské filmy a západní přístup k tomu, co se čínskou hudbou nazývá. Opět potěšila nečekaná reakce stran neznámého člověka, kterého jsem zaujala. A pak ještě následná debata a oběd se dvěma soundtrackáři, kteří tuhle hudbu znají, ale některé mé oblíbené filmy jim zatím zůstaly utajeny.
Pokračování trailerové hudby (tentokrát o ES Posthumus, o kterých se nedá mluvit tak vtipně jako o Immediate Music) byla poměrně katastrofa. Nejenže po zkušenostech s přetékáním jsem povídání zkrátila až moc, ale za Posthumusáky prostě mluví tvorba a ne slova, takže nevím, zda se u ukázek publikum příliš nenudilo. Nicméně i po téhle přednášce se objevila slečna, která byla nadšená a které jsem mohla darovat v té chvíli už nepotřebné DVD. Takže aspoň částečný úspěch?
Poprvé jsem v historii FF (díky novému filmu) zabloudila ke Trekkies.
Největší prim hrál ale Soundtracon a Trevor Jones, kterého sem E-Wan a spol. dostali. Nevidět to, neuvěřím. Jeho povídání bylo sice zdlouhavé (je vidět, že přednáší na škole), ale dost podnětné. Jonese, kterého jsem znala jen jako autora Mohykána, Temného krystalu a Excaliburu (pamatuju si na doby, kdy jsem si slibovala, že se některé ze skladeb z tohoto alba naučím doprovázet na cimbál, který už doma 5 let nemáme), teď opravdu považuji za jednu ze stěžejních postav filmové hudby, která si je vědoma toho, že splácat noty dohromady umí kde kdo, ale diváci už mnohdy nedocení preciznost, z jakou je potřeba pospojovat je s obrazem. I můj pohled částečně změnil. Navíc už nikdy nebudu v duchu žertovat o tom, že bych mohla cokoliv vyhrát, neb se to občas i splní (pusu jsem dostala jen na tvář, rozdýchala jsem to tak tak a vše ostatní jsou pomluvy). A z autogramiády jsem si odnesla podepsaného (zatraceně drahého) Posledního Mohykána.
Druhým hostem byl James Fitzpatrick. Velmi zajímavá osobnost, která přinesla vhled do procesu nahrávání hudby k filmům.
Letos jsem si vyčerpala veškeré témata, kterými jsem mohla Soundtraconu přispět já.
První byla hudba v BSG. Tu jsem nijak neplánovala, ale E-Wan (netuším proč) nechtěl slyšet ne. A jsem nakonec ráda. Sice jsem netušila, jestli na ni přijde hrstka lidí, co o téhle hudbě nic neví, nebo naopak hrstka zasvěcených, co chce vidět, co s tématem napáchám... no pojala jsem to ve mě vlastním analytickém duchu s hrstkou faktů a zbytkem vyposlouchaných vlastních postřehů, se špetkou srovnání s Glassem (za tuto část děkuji podnětu od Cartha jednoho večera) a završené obloukem hudebního porovnání seriálové sci-fi tvorby 70. let minulého století a počátku 21. století. Myslím, že se to povedlo. Aspoň ve středu večer se mi dostalo nad tousty nečekaného uznání od neznámé slečny.
Čínská filmová hudba na tom byla poněkud hůř. Dlouho jsem seděla nad konceptem a hodinovým formátem. Rozebírat skladatele nemělo smysl. A tak jsem vsadila na diváctvo (které mohlo aktivně srovnávat, nebo jen pasivně poslouchat) a prohnala jsem je spektrem hudby, kterou v čínských filmech najdeme - od definice tradiční hudby, přes kung fu filmy, historické filmy (symbióza tradic a západu) až po moderní tvorbu (ne nutně myšleno časově). A do toho mi přišlo zajímavé přihodit kontrastní japonskou tvorbu pro čínské filmy a západní přístup k tomu, co se čínskou hudbou nazývá. Opět potěšila nečekaná reakce stran neznámého člověka, kterého jsem zaujala. A pak ještě následná debata a oběd se dvěma soundtrackáři, kteří tuhle hudbu znají, ale některé mé oblíbené filmy jim zatím zůstaly utajeny.
Pokračování trailerové hudby (tentokrát o ES Posthumus, o kterých se nedá mluvit tak vtipně jako o Immediate Music) byla poměrně katastrofa. Nejenže po zkušenostech s přetékáním jsem povídání zkrátila až moc, ale za Posthumusáky prostě mluví tvorba a ne slova, takže nevím, zda se u ukázek publikum příliš nenudilo. Nicméně i po téhle přednášce se objevila slečna, která byla nadšená a které jsem mohla darovat v té chvíli už nepotřebné DVD. Takže aspoň částečný úspěch?
Zúčastnila jsem se obou soundtraconovských soutěží. Tentokrát jsem se konečně chytala - většinu věcí jste slyšeli milionkrát, dokážete to zazpívat, ale zaboha nevíte, co to je (Dragonheart!!!). I tak jsem se (s odřenýma ušima) v SF&F jednodušší části vlezla do první pětky a odnesla si originál nového Star Treku (Sup si za 1. místo odvezl podepsanou BSG season 1 - aspoň si ji konečně poslechne). V té druhé jsem si ani neškrtla (Desplata prostě neposlouchám).
Překvapením pro mě byl Spycon a konečně jsem přišla na to, proč minulý rok Lord přednášel x hodin v kuse. Jeho povídání o... čemkoliv, ale tajných službách především, je poutavé, vtipné a hlavně zasvěcené. Jeho je na úřad škoda. Měl by přednášet na vysoké. Mám chuť začít číst knihy o 2. světové (a studené) válce. Fascinating. I na agenta Smarta jsem zůstala a film už mám shlédnutý.
Všechna čest Blairovi a Lordovi a jejich Spy vs Spy. To jsem si nemohla ujít. Hodinový program ve velkém sále ke 4 minutovém fanfilmu, který vznikal jedno odpoledne u přehrady v archaické analogové kameře mého otce a při kterém počet klíšťat přilepených na Ayle převažoval 4x celý štáb. Navíc Blair vyhrabal Lordův scénář ke Shreckovi 1.5 (na který jsme všichni už zapomněli). Já brečela smíchy, Lord zíral, půlka lidí netušila která bije a dva pánové z publika se v tu chvíli stali fanoušky NK - New Kamino. Myslím, že už jsou hotovy 3 trailery na Spy vs Spy II a za 5 let možná padne první klapka.
Letos jsem konečně mohla zajít na Cosplay. Padmé měla vše pevně v rukou a vytvořila z této ceremonie konzistentní celek. Možná by to příště chtělo usměrnit všechny soutěžící k nějaké formě prezentace, bylo to v některých případech až moc rychlé (a anime bych zakázala).
Co se týče Facebooku... Stíny do společnosti nepatří.
Středeční noc bych škrtla i v dějinách.
Žiju mezi dvěma světy. Na ten reálný jsem příliš najivní. Na ten druhý příliš přízemní. Jsem defel, co nemá svoji identitu, ale přizpůsobuje se svému okolí. Letos... letos jsem se ocitla v noci sama před kinem. Když před rozjetým autem uhýbáte jen ze solidarity k řidiči, je něco špatně. Pomalu ale jistě se se všemi míjím. Poslední výlet do reality mě stál až moc. Možná se v ní jevím jako dýchající hadra, která tak zoufale nechce přemýšlet. Co já vím. A to je ten důvod Ondro, proč s tebou půjdu do divadla, půjdu s tebou na martini, ale nic víc. Ty žiješ v téhle realitě taky a já vím, jak to končí. Bere to iluze a zanechává jen pochybnosti a nechuť brát v potaz společenské konvence. Proč vůbec žijem a jakej to má smysl? Ten můj začíná a končí u těch, které ovlivňuje. Mámě se snažím kompenzovat vše, co jí udělal můj otec, pro kterého byla patrně taky jen stálá položka v bytě. Felix díky mě může aspoň o pár let víc pozorovat svět a kdesi v Indii zaplatí moje peníze šanci na vzdělání jednomu dítěti. Dostačující důvod? Zatím. Maják zhasíná. V mém světě je pyžamo s králíkem naprosto lhostejné.
Překvapením pro mě byl Spycon a konečně jsem přišla na to, proč minulý rok Lord přednášel x hodin v kuse. Jeho povídání o... čemkoliv, ale tajných službách především, je poutavé, vtipné a hlavně zasvěcené. Jeho je na úřad škoda. Měl by přednášet na vysoké. Mám chuť začít číst knihy o 2. světové (a studené) válce. Fascinating. I na agenta Smarta jsem zůstala a film už mám shlédnutý.
Všechna čest Blairovi a Lordovi a jejich Spy vs Spy. To jsem si nemohla ujít. Hodinový program ve velkém sále ke 4 minutovém fanfilmu, který vznikal jedno odpoledne u přehrady v archaické analogové kameře mého otce a při kterém počet klíšťat přilepených na Ayle převažoval 4x celý štáb. Navíc Blair vyhrabal Lordův scénář ke Shreckovi 1.5 (na který jsme všichni už zapomněli). Já brečela smíchy, Lord zíral, půlka lidí netušila která bije a dva pánové z publika se v tu chvíli stali fanoušky NK - New Kamino. Myslím, že už jsou hotovy 3 trailery na Spy vs Spy II a za 5 let možná padne první klapka.
Letos jsem konečně mohla zajít na Cosplay. Padmé měla vše pevně v rukou a vytvořila z této ceremonie konzistentní celek. Možná by to příště chtělo usměrnit všechny soutěžící k nějaké formě prezentace, bylo to v některých případech až moc rychlé (a anime bych zakázala).
Co se týče Facebooku... Stíny do společnosti nepatří.
Středeční noc bych škrtla i v dějinách.
Žiju mezi dvěma světy. Na ten reálný jsem příliš najivní. Na ten druhý příliš přízemní. Jsem defel, co nemá svoji identitu, ale přizpůsobuje se svému okolí. Letos... letos jsem se ocitla v noci sama před kinem. Když před rozjetým autem uhýbáte jen ze solidarity k řidiči, je něco špatně. Pomalu ale jistě se se všemi míjím. Poslední výlet do reality mě stál až moc. Možná se v ní jevím jako dýchající hadra, která tak zoufale nechce přemýšlet. Co já vím. A to je ten důvod Ondro, proč s tebou půjdu do divadla, půjdu s tebou na martini, ale nic víc. Ty žiješ v téhle realitě taky a já vím, jak to končí. Bere to iluze a zanechává jen pochybnosti a nechuť brát v potaz společenské konvence. Proč vůbec žijem a jakej to má smysl? Ten můj začíná a končí u těch, které ovlivňuje. Mámě se snažím kompenzovat vše, co jí udělal můj otec, pro kterého byla patrně taky jen stálá položka v bytě. Felix díky mě může aspoň o pár let víc pozorovat svět a kdesi v Indii zaplatí moje peníze šanci na vzdělání jednomu dítěti. Dostačující důvod? Zatím. Maják zhasíná. V mém světě je pyžamo s králíkem naprosto lhostejné.
