Alice (2009)

Upozornění: Pisatelka na obrázku vlevo vidí něco velice roztomilého. Pokud to není váš případ, nahlížejte na následující text kritickým okem.

Nedá mi to a musím sáhnout k nedávno viděnému Tin Manovi. Tyto dva projekty jsou totiž jako dvojčata (narozená s rozestupem 2 let). Oba berou velmi známé příběhy a předělávají je na něco definovatelného jako "moderní pojetí". Oboje má režijně na svědomí Nick Willing (který už za sebou má jednu předělávku Alenky v Říši divů - svého času běžela na HBO), stanice SyFy a paralel tu lze najít víc než dost. Alenka (či asi správněji Alice) Plecháče poráží na plné čáře.

Vezměmě si nejprve hlavní hrdinky, které se dostanou do podivného světa. Zoey Deschanel byla přinejmenším... otravná. To Caterina Scorsone je mnohem snesitelnější. Nehraje si totiž na afektovanou puberťačku, ale je to normální mladá žena (instruktorka juda). Hurá. Stejně jako Dorotka má i Alenka svoje nevyřešené rodinné záležitosti a traumata z dětství, která si v novém světě samozřejmě vyřeší. Důležité ale je, že oněch osobních flashbacků je v Alence řádově méně a dají se tudíž přežít bez duševní újmy.

Oba filmy reflektují staré verze příběhu. V Tin Manovi je stará Dorotka součástí mytologie hlavní postavy, v Alice se Carrollův příběh smrskne na "There was once a girl..." - tudíž se zdá, že všechny hrdinky v Říši divů se vyznačují stejným křestním jménem. Ve svém důsledku je ale pointa sehrána tak dobře, že je úplně jedno, jestli je vztah mezi oběma verzemi logický, či nikoliv. Zde, víc než jinde, platí ono známé "Bylo - nebylo".

Teď ovšem k tomu podstatnému - svět a postavy. Moderní pojetí může vypadat různě. V Alice se podařilo vydestilovat to nejlepší z Tin Mana (nepohádkový, špinavý svět), přidat pár věcí, co vypadají, že utekly z Machinaria (Scarab, výtah v knihovně), pohrát si se starými známými postavami (pod kódovým označením Housenka se skrývá vůdce rezistence), Žvahlav je zase pěkná potvůrka, která by se vyjímala na pláních Naboo. Ústřední trojici putující oběma díly tvoři Alenka, bílý rytíř a především Kloboučník (anglické Hatter zní líp:)). Hatter (roztomilý Andrew Lee Potts - Primeval) je takový excentrický, (opravdu strašně) roztomilý živel s morálkou Hana Sola, který provozuje Tea Shop (něco jako holandský coffee shop). Oponenty jim tvoří kasino, kterým protéká celá ekonomika vládnoucí kasty (tedy něco jako narkotika, které se ždímají z lidí), respektive srdcová královna a její posluhovači (v čele s Colmem Meaneyem a vzadu s poručíkem Gaetou).

Když v Tin Manovi byla ústředním tématem přímočará cesta, Alice volí poněkud klikaté frenetické pobíhání, kdy je potřeba doběhnout semhle, doběhnout támhle, utéct těmto, vrátit se onam, zachránit tamtoho a nakonec samozřejmě učinit přítrž nepěknému chování a zlomit pár srdcí.

Je to zábavné, je to nápadité, ale věřím, že mé nadšení nemusí sdílet každý. Každopádně milovnicím anglických akcentů doporučuji.