Tak se stalo, že jsem se náhodou dostala opět k něčemu, co mě opravdu oslovilo a vyvolalo ve mně upřímné nadšení. Byl tím koncert - nebo raději projekt - Jiřího Pavlicy Chvění aneb Suita dialogů. Proč ta náhoda? Celý koncert se konal v rámci oslavy výročí Mendelovy zemědělské univerzity. Během něj nezapomněl pan Pavlica několikrát poděkovat profesorům z Masarykovy univerzity, což je nanejvýš ironické.
Teď ale k jádru celé výjimečnosti. Na celý koncert se lze dívat jako na jednu obrovskou úvahu nad funkcí hudby, žánrů, spojení tónů a slov... A to já moc ráda. Na pódiu Janáčkova divadla se sešla zdánlivě nesourodá trojice - folková cimbálka Hradišťan, brněnská filharmonie a perkusní skupina Jumping drums. A rozjela dialog. Objevily se tu zhudebnělé texty českých básníků i Dalimilovy kroniky, ukázka přerodu vážné hudby v hudbu lidovou (Slovácká suita Vitězslava Nováka), žánrové předávání skladby mezi jednotlivými sekcemi, trocha swingu i rozjívenosti, která je typická pro filmovou hudbu. A celé to bylo spletené do jedno velkého ronda. Hodina a půl čiré euforie. Mohu jen doporučit.
Teď ale k jádru celé výjimečnosti. Na celý koncert se lze dívat jako na jednu obrovskou úvahu nad funkcí hudby, žánrů, spojení tónů a slov... A to já moc ráda. Na pódiu Janáčkova divadla se sešla zdánlivě nesourodá trojice - folková cimbálka Hradišťan, brněnská filharmonie a perkusní skupina Jumping drums. A rozjela dialog. Objevily se tu zhudebnělé texty českých básníků i Dalimilovy kroniky, ukázka přerodu vážné hudby v hudbu lidovou (Slovácká suita Vitězslava Nováka), žánrové předávání skladby mezi jednotlivými sekcemi, trocha swingu i rozjívenosti, která je typická pro filmovou hudbu. A celé to bylo spletené do jedno velkého ronda. Hodina a půl čiré euforie. Mohu jen doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat