S Evitou mám opačný problém než s Bídníky. Znám ji. Až moc dobře (HBO forever).
V MdB se letos roztrhl pytel se známými tituly a hlavně muzikály, které považuji za elitu a které bych spíše hledala v repertoáru nějakého pražského renomovaného divadla s popovými hvězdami v hlavní roli.
Začaly jsme, zas po dlouhé době, skleničkou martini. Eva María Duarte de Perón by ten den oslavila 90. narozeniny. Jak symbolické.
Překvapila délka. Jen 2 hodiny. To je v poslední době podstandard, zdá se mi. Stejně jako u Pekla jsme netrpělivě očekávaly, jakou alternaci chytíme. Nejhorší je, pokud se v jedné roli střídá několik výborných herců - to aby člověk šel víckrát. A tak to bylo i s rolí Cheho - Dušan Vitázek, nebo Ján Jackuliak. Osud zvolil do role elegantního rebela s neuvěřitelnou energií prvního jmenovaného. Jako Juan Perón se nám představil Igor Ondříček (naprostá spokojenost, jeho hlas prostě miluju) a v případě Evity nemohla žádná volba zklamat (Coufalová/Holišová). Pozornost si získal i Jiří Mach v roli využitého lamače dívčích srdcí - zpěváka Magaldiho, který Evu do víru velkoměsta přivedl.
Rozepisovat se tu o ději by bylo asi tak přínosné, jako návod na použití šampónu. Eva Duarte, její cesta na pomyslný argentinský trůn plná vypočítavosti a její rychlý pád do rakve.
Evita je muzikál dvou lidí - Evity a Cheho, ač druhý jmenovaný není ani plnoprávnou postavou děje. Chytlavost hudby je patrně přímo úměrná její znalosti - tedy u mě vrchol blaha, když mi bylo dovoleno slyšet ji naživo. Jen ta čeština je poněkud zarážející. Když člověk kouka na originál, text příliš neřeší. V českém podání si uvědomí, jak moc je to prolezlé politikou. Až to působí zvláštně. Taky uzavřené jeviště pro tento muzikál působí tak trochu klaustrofobním dojmem - stejný pocit jsem měla i u Jesus Christ. Jevišti po celou dobu dominuje vysoká tribuna, ale více než s prostorem se tu hraje se světlem. Přiznané reflektory na jevišti, světlomety aut... Osvěžující.
Jen je nutné zapomenout na film.
Začaly jsme, zas po dlouhé době, skleničkou martini. Eva María Duarte de Perón by ten den oslavila 90. narozeniny. Jak symbolické.
Překvapila délka. Jen 2 hodiny. To je v poslední době podstandard, zdá se mi. Stejně jako u Pekla jsme netrpělivě očekávaly, jakou alternaci chytíme. Nejhorší je, pokud se v jedné roli střídá několik výborných herců - to aby člověk šel víckrát. A tak to bylo i s rolí Cheho - Dušan Vitázek, nebo Ján Jackuliak. Osud zvolil do role elegantního rebela s neuvěřitelnou energií prvního jmenovaného. Jako Juan Perón se nám představil Igor Ondříček (naprostá spokojenost, jeho hlas prostě miluju) a v případě Evity nemohla žádná volba zklamat (Coufalová/Holišová). Pozornost si získal i Jiří Mach v roli využitého lamače dívčích srdcí - zpěváka Magaldiho, který Evu do víru velkoměsta přivedl.
Rozepisovat se tu o ději by bylo asi tak přínosné, jako návod na použití šampónu. Eva Duarte, její cesta na pomyslný argentinský trůn plná vypočítavosti a její rychlý pád do rakve.
Evita je muzikál dvou lidí - Evity a Cheho, ač druhý jmenovaný není ani plnoprávnou postavou děje. Chytlavost hudby je patrně přímo úměrná její znalosti - tedy u mě vrchol blaha, když mi bylo dovoleno slyšet ji naživo. Jen ta čeština je poněkud zarážející. Když člověk kouka na originál, text příliš neřeší. V českém podání si uvědomí, jak moc je to prolezlé politikou. Až to působí zvláštně. Taky uzavřené jeviště pro tento muzikál působí tak trochu klaustrofobním dojmem - stejný pocit jsem měla i u Jesus Christ. Jevišti po celou dobu dominuje vysoká tribuna, ale více než s prostorem se tu hraje se světlem. Přiznané reflektory na jevišti, světlomety aut... Osvěžující.
Jen je nutné zapomenout na film.
Žádné komentáře:
Okomentovat