Shakespeare byl bůh (s malým 'b', abychom neevokovali identitu, nýmrž metaforické spodobnění). Jeho hry přežily staletí a ještě pořád mají co nabídnout.
Macbeth
Macbeth mě vždycky lákal. Konfrontace s Kurosawovým Krvavým trůnem jen utvrdila univerzálnost pana Shakespeara. A tak jsem vytáhla kolegu z informatiky na kulturu (nebránil se a pak byl nadšen stejně jako já).
Divadlo u stolu. Never been there, never seen that. Zcela prozaicky okupující sklepní scénu Husy na provázku (že bych tam jako dítě už někdy byla?). V obsazení mě zaujala na první pohled dvě jména - Viktor Skála (Macbeth) a Igor Ondříček (Macduff), kteří jsou doma především v MdB a které považuji za excelentní herce. Nezklamali. A spolu s nimi i další - Helena Dvořáková (jako pomalu šílející Lady Macbeth), nebo Jan Mazák (Duncan).
Příběh o osudu, který se naplňuje jen díky znalosti věcí budoucích z věštby a jejich slepého plnění, příběh o ztrátě rozumu tváří v tvář hrůzným činům, příběh o kráčejícím lese a slovíčkaření. Tři vědmy, naplňující atmosféru erotickým napětím, odříkávájí své "double, double toil and trouble"...
Divadlo má své kouzlo na monumentálním, kulisami zastavěném jevišti, stejně jako na malinké scéně, kde krom dvou plechových zástěn a díry v zemi stojí vše na hercích. To na vás teprve dýchne drtivá atmosféra, která je výhradně postavena na prožitcích živých lidí. Nádherné, doporučuji.
Večer tříkrálový
Přeskočme do jiného žánru i do jiného divadle. Tentokrát je to to s velkým jevištěm, přes které se rozkládá skluzavka/písečná duna/U-rampa - aneb cokoliv chcete.
Bouře na moři na břeh vyplaví Violetu (Hana Holišová), která se, ač truchlí pro svého bratra, kterého moře nevyplavilo, v přestrojení za muže vydává do služeb místního knížete Orsina (Petr Gazdík), který touží po Olivii (Pavla Vitázková), kterážto se zamiluje do Violety, jenž mezitím propadne Orsinovi. Milostný trojúhelník, který může rozeknout jen čtvrtý hráč, kterým nebude nikdo jiný, než Violetin bratr (Hana Holišová).
Vidíte správně. Hana Holišová v dvojroli. Na divadle toto není problém, pokud se obě postavy nevyskytují zaráz na scéně. Ale co když ano? Trocha umělého aranžování, ale jde to a vypadá to dobře. Celý vtip s převlékáním ženy za muže je také velmi dobře vymyšlen. Všichni Orsínovi muži jsou totiž hráni ženami a tak mezi ně Violeta zapadne bez nutného pomrkávání na diváka, jako tomu je běžně ve filmech (Zamilovaný Shakespeare?).
Večer tříkrálový je výborná komedie (i když linie s Orsinem a Olivii je vážná). Na pozadí řádí věčně opilá hláškující a hlouposti vyvádějící dvojice André-Tobiáš (Jan Mazák, Martin Havelka + Irena Konvalinová jako ke špatnostem svolná Marie), jejichž objektem vtipkování je upjatý komorník Malvolio (Viktor Skála), situační komiku tu zastupují dva nemotorní strážníci (Patrik Bořecký, Michal Isteník) a na divnosti přidává queer procesí komediantů. Někde na hraně mezi tím vším stojí smutný klaun v podání geniálního Erika Parduse, kterému diváci rádi odpustili i prasklou gumičku, která ho katapultovala z role. Ovšem vzhledem k naprosté absurditě veškerého dění to bylo celkem jedno.
Člověk se nefalšovaně bavil. Skoro tři hodiny. Díky pane Shakespeare. Díky pane Poláku.
P.S. i skateboardisti byli
Macbeth
Macbeth mě vždycky lákal. Konfrontace s Kurosawovým Krvavým trůnem jen utvrdila univerzálnost pana Shakespeara. A tak jsem vytáhla kolegu z informatiky na kulturu (nebránil se a pak byl nadšen stejně jako já).
Divadlo u stolu. Never been there, never seen that. Zcela prozaicky okupující sklepní scénu Husy na provázku (že bych tam jako dítě už někdy byla?). V obsazení mě zaujala na první pohled dvě jména - Viktor Skála (Macbeth) a Igor Ondříček (Macduff), kteří jsou doma především v MdB a které považuji za excelentní herce. Nezklamali. A spolu s nimi i další - Helena Dvořáková (jako pomalu šílející Lady Macbeth), nebo Jan Mazák (Duncan).
Příběh o osudu, který se naplňuje jen díky znalosti věcí budoucích z věštby a jejich slepého plnění, příběh o ztrátě rozumu tváří v tvář hrůzným činům, příběh o kráčejícím lese a slovíčkaření. Tři vědmy, naplňující atmosféru erotickým napětím, odříkávájí své "double, double toil and trouble"...
Divadlo má své kouzlo na monumentálním, kulisami zastavěném jevišti, stejně jako na malinké scéně, kde krom dvou plechových zástěn a díry v zemi stojí vše na hercích. To na vás teprve dýchne drtivá atmosféra, která je výhradně postavena na prožitcích živých lidí. Nádherné, doporučuji.
Večer tříkrálový
Přeskočme do jiného žánru i do jiného divadle. Tentokrát je to to s velkým jevištěm, přes které se rozkládá skluzavka/písečná duna/U-rampa - aneb cokoliv chcete.
Bouře na moři na břeh vyplaví Violetu (Hana Holišová), která se, ač truchlí pro svého bratra, kterého moře nevyplavilo, v přestrojení za muže vydává do služeb místního knížete Orsina (Petr Gazdík), který touží po Olivii (Pavla Vitázková), kterážto se zamiluje do Violety, jenž mezitím propadne Orsinovi. Milostný trojúhelník, který může rozeknout jen čtvrtý hráč, kterým nebude nikdo jiný, než Violetin bratr (Hana Holišová).
Vidíte správně. Hana Holišová v dvojroli. Na divadle toto není problém, pokud se obě postavy nevyskytují zaráz na scéně. Ale co když ano? Trocha umělého aranžování, ale jde to a vypadá to dobře. Celý vtip s převlékáním ženy za muže je také velmi dobře vymyšlen. Všichni Orsínovi muži jsou totiž hráni ženami a tak mezi ně Violeta zapadne bez nutného pomrkávání na diváka, jako tomu je běžně ve filmech (Zamilovaný Shakespeare?).
Večer tříkrálový je výborná komedie (i když linie s Orsinem a Olivii je vážná). Na pozadí řádí věčně opilá hláškující a hlouposti vyvádějící dvojice André-Tobiáš (Jan Mazák, Martin Havelka + Irena Konvalinová jako ke špatnostem svolná Marie), jejichž objektem vtipkování je upjatý komorník Malvolio (Viktor Skála), situační komiku tu zastupují dva nemotorní strážníci (Patrik Bořecký, Michal Isteník) a na divnosti přidává queer procesí komediantů. Někde na hraně mezi tím vším stojí smutný klaun v podání geniálního Erika Parduse, kterému diváci rádi odpustili i prasklou gumičku, která ho katapultovala z role. Ovšem vzhledem k naprosté absurditě veškerého dění to bylo celkem jedno.
Člověk se nefalšovaně bavil. Skoro tři hodiny. Díky pane Shakespeare. Díky pane Poláku.
P.S. i skateboardisti byli
Žádné komentáře:
Okomentovat