Tento způsob léta...

Ode dneška začíná být cestování po Brně dobrodružstvím pro silné povahy. Město usoudilo, že druhý největší dopravní uzel potřebuje provětrat základy. Je to přesně ten uzel, který odděluje půlku města, kde bydlím, s půlkou města, kde pracuju. V důsledku to znamená, že všechny šaliny jím dříve projíždějící, jsou (z mého pohledu) náhodně rozdistribuovány do jiných koutů města (dnes jsem zjistila, kam mě dovezou dvě z nich... a moc se mi to nelíbilo). První den jsem tedy zvolila odvážný styl dopravy typu "náhodná procházka" (spočívá v tom, že se snažíte tím, co jede kolem vás, přiblížit na zastávku, která je o něco blíž vašemu cíli). Tato heuristika nakonec skončila 3 přestupy s čistým časem něco kolem 40 minut (optimální řešení v době před rozkopem je 20 minutový přímý spoj). Jediná výhoda snad je, že v proudu lidí, kteří se snaží nespadout při běhu za spoji do příkopu (nebo nazakopnout o všemožně trčící kolejnice... případně nepadnout za oběť zmatenému řidiči, který netuší, kde se to najednou octnul) potkáte plno známých tváří (během dne tudy celé Brno projde nejméně jednou).