Dvořák a violoncello
Moravský podzim se pro mě přehoupl do své druhé poloviny. Tentokrát se jako jednoznačné lakadlo ukázala Dvořákova symfonie "Z Nového světa". Stejně jako z "Mé vlasti" jsem určité úryvky slyšela, ale nikdy ne celý komplet. Teď mohu konstatovat, že téma z 2. věty zaznělo v Koljovi a fanfáry uvozující 5. větu jsou znělkou k nějaké každoroční události (Pražské jaro?).
Tentokráte v podání Wiener Symphoniker.
Charles Ives: Nezodpovězená otázka
Pro začátek neznámý autor neznámé skladby, ze které se vyloupla poměrně zajímavá věc. Představte si sedmi minutový konstantní smyčcový podkres - a když říkám konstantní, myslím tím bez jediného zaznamenatelného "nadechnutí". Na jedné straně pak stojí lesní roh, na druhé 4 příčné flétny. A tyto dva nástroje si do nastíněného podkresu nastřídačku povídají.
Dmitrij Šostakovič: Koncert pro violoncello a orchestr
Na pódium přichází mladá argentinská slečna v dlouhých modrých šatech a usedá za violoncello. Na půl hodiny pak ovládne celé divadlo. Nástroj běžně tvořící background dostává prostor ukázat, co dokáže. A že je toho dost - klouzavé tóny, piccicato, dvojhlas... slečna se rozhodně nadřela, ale výsledný dojem stál zato. Po dlouhotrvajícím potlesku se vrátila na pódium, aby přidala ještě jednu skladbu, jejíž původ nám zůstal utajen. Tentokrát ale struny svého nástroje rozvibrovala a přidala i svůj vokál - řekněme taková hi-tech artová verze Doctorova tématu od Golda.
Antoním Dvořák: Z Nového světa
Po přestávce přišel zlatý hřeb večera, který byl hned po první větě poznamenán kolapsem jedné postarší posluchačky, která musela být tiše ze sálu vynesena. Creepy. Dvořák je prostě k publiky vstřícný. Krásné, hlasité, plné tóny, zapamatovatelná a v průběhu celé symfonie variovaná témata. Až běhá mráz po zádech. Zdá se, že si těmito koncerty plním svoji databanku oblíbených klasických skladeb, na které vždy ráda zajdu. Dvořák se tak zařadil za Carminu Buranu a Vola na střeše.
Na závěr rozjetý orchestr (kterému padaly i stojany s notami) ještě mimo plán přihodil Strausse. Prý že když už jsou z té Vídně... že bych si zašla na Netopýra?
Moravský podzim se pro mě přehoupl do své druhé poloviny. Tentokrát se jako jednoznačné lakadlo ukázala Dvořákova symfonie "Z Nového světa". Stejně jako z "Mé vlasti" jsem určité úryvky slyšela, ale nikdy ne celý komplet. Teď mohu konstatovat, že téma z 2. věty zaznělo v Koljovi a fanfáry uvozující 5. větu jsou znělkou k nějaké každoroční události (Pražské jaro?).
Tentokráte v podání Wiener Symphoniker.
Charles Ives: Nezodpovězená otázka
Pro začátek neznámý autor neznámé skladby, ze které se vyloupla poměrně zajímavá věc. Představte si sedmi minutový konstantní smyčcový podkres - a když říkám konstantní, myslím tím bez jediného zaznamenatelného "nadechnutí". Na jedné straně pak stojí lesní roh, na druhé 4 příčné flétny. A tyto dva nástroje si do nastíněného podkresu nastřídačku povídají.
Dmitrij Šostakovič: Koncert pro violoncello a orchestr
Na pódium přichází mladá argentinská slečna v dlouhých modrých šatech a usedá za violoncello. Na půl hodiny pak ovládne celé divadlo. Nástroj běžně tvořící background dostává prostor ukázat, co dokáže. A že je toho dost - klouzavé tóny, piccicato, dvojhlas... slečna se rozhodně nadřela, ale výsledný dojem stál zato. Po dlouhotrvajícím potlesku se vrátila na pódium, aby přidala ještě jednu skladbu, jejíž původ nám zůstal utajen. Tentokrát ale struny svého nástroje rozvibrovala a přidala i svůj vokál - řekněme taková hi-tech artová verze Doctorova tématu od Golda.
Antoním Dvořák: Z Nového světa
Po přestávce přišel zlatý hřeb večera, který byl hned po první větě poznamenán kolapsem jedné postarší posluchačky, která musela být tiše ze sálu vynesena. Creepy. Dvořák je prostě k publiky vstřícný. Krásné, hlasité, plné tóny, zapamatovatelná a v průběhu celé symfonie variovaná témata. Až běhá mráz po zádech. Zdá se, že si těmito koncerty plním svoji databanku oblíbených klasických skladeb, na které vždy ráda zajdu. Dvořák se tak zařadil za Carminu Buranu a Vola na střeše.
Na závěr rozjetý orchestr (kterému padaly i stojany s notami) ještě mimo plán přihodil Strausse. Prý že když už jsou z té Vídně... že bych si zašla na Netopýra?
Žádné komentáře:
Okomentovat