28. 7. 2010

Kvíz pro pokročilé

Seřaďte následující potraviny* dle četnosti výskytu v lednici sdílené několika programátory (od nejčetnějšího).

1) kedlubna
2) mléko
3) hořčice
4) kostkové máslo

K tomuto průzkumu přispěla firma zakoupením větší lednice a iniciativa pisatelky, která půl dne čekala, zda do ní bude obsah přesunut, a poté ze solidárnosti ke kolegům na dovolené neprošlé potraviny roztřídila sama. Nejstarší nalezený artefakt byl oficiálně nepoživatelný od roku 2008. Polovina věcí byla bez milosti zlikvidována dle platných norem o zacházení s biologickými zbraněmi.

* Tyto položky tvořily největší část celého obsahu (některé kedlubny byly až mumifikované).

25. 7. 2010

Inception

Většinou o filmech, které jdou u nás do kinodistribuce, nepíšu, ale Inception si pár slov zaslouží, protože když už nic jiného, táhlé žesťové dunění se mi v hlavě každou chvíli vrací.

Dostali jsme okusit kousek velice zajímavého světa, jehož potenciál je obrovský. Překvapivě mě ani jednou nenapadlo kouknout se na hodinky, naopak jsem doufala, že ve světě pana Nolana budeme co nejdéle. Určitě se na vlně momentálního úspěchu sveze pár komixů. Ale já bych raději knihy. Pořádné knihy, které tenhle svět prozkoumají. Dlouhou dobu jsem neměla chuť něco si tak moc přečíst. Takže prosím, kromě novelizace i něco originálního. Šlo by to?*

V čem tkví krása celého projektu? Ve zneužívání lidské touhy prožívat věci, které v realitě nejsou možné (jak já ráda zůstávám nad ránem ve snech a odmítám otevřít oči a zničit tak celý příběh), a přitom jim předkládat něco, co velmi dobře znají (ony informace o snech typu časoprostorových zákonitostí, probouzení se v okamžiku smrti apod.). Dokonce by se tu objevila i formalizace toho, co bylo v knize Cestování časem v Einsteinově vesmíru nazváno imaginárním časem (tedy časem kolmým k reálnému, ve kterém se pohybujeme ve snech... pravděpodobně).

Postava Cobba je nádherně trojrozměrná a její jednání je naprosto logické (a člověka baví prozkoumávat její motivace, rozklad vnímání reality apod.). Mozek tedy při sledování jede na plné obrátky a nezastaví se ani po titulkách. Některé věci je potřeba si vyjasnit diskuzí s ostatními nad koktejlem, nicméně zákonitosti Limba bude nutné konfrontovat ještě alespoň jednou s filmem (existuje jen jedno pro všechny na světě? Existuje jen jedno pro připojené? Má každý své a lze mezi nimi přecházet? Čas tam plyne individuálně? Vybudované věci tu mají delší poločas rozpadu než v obyčejných snech při odchodu spáče?).

Znám mnohem příjemnější způsoby sebevražd, než si nechat hlavu přejet vlakem. Uhm.

Cotillardová a Edith Piaf v jednom filmu? To nebude náhoda. Obrněným vlak (připomněl mi obrněný kamion), Cillian Murphy s pytlem na hlavě? Batman?

Nechtěla bych být pan Nolan a rozhodovat se, jaký konec svému filmu dám. Na základě posledního záběru mě napadly rovnou tři. Ten Nolanův je poměrně jednoznačný i když mírně popichující. Kdyby káču někdo zastavil před jejím pádem, zůstala by notná nejednoznačnost. A kdyby ji zastavila ženská ruka... tak by to sice bylo poměrně šokující, nicméně by se asi veškerá logická výstavba zhroutila.

* chcete-li něco na DE Amazonu, ozvěte se, poštovné jen za 1 knihu není zrovna přívětivé

15. 7. 2010

Pětiletka

- A co teď, když už není škola?
- Vzdělám sousedy trochu hlouběji v oblasti filmové hudby.

10. 7. 2010

I find it kind of funny

- To se nedá žrát!
- Ale můžete si to uvařit doma!

V tomto reportu se vyskytne neúměrně málo křestních jmen, protože příjezdem do Chotěboře přestávám nejen já být slečnou magistrou, zodpovědnou programátorkou firmy Tekelec, nýbrž jsem jen prostou Sallou. Buďte varováni.

Letošní FF se pro mě zúžilo především na SountraCon. Zleva ohraničeno státnicemi, zprava prací (za poslední měsíc té dovolené bylo až až a je potřeba jí šetřit). A bylo to fajn. Člověk zase po letech potřeboval trochu zabrzdit a najít své místo ve společnosti.

Sobota

Poprvé v životě jsem měla kostým... tedy... byl posbíraný po výprodejích a vietnamcích. Na místě mi k němu Hanaan přikreslila nádherné tetování (nikdy neříkej nikdy a popravdě bych ani proti nebyla) a po 6 letech jsem si zas mohla zkusit trochu toho divadla v rámci Hudebního duelu. Tomu by se dalo vytknout jen (těsné) vítězství Star Wars nad Battlestar Galacticou (Airlock!!!) a poněkud rozsypaný závěr. Snad se povede to, nad čím se po skončení začalo uvažovat, a na kostým se mi nebude jen prášit. Cylon byl krásný!

Večer jsem si zašla poprvé a naposledy na film - Shutter Island. Kdyby se mi nechtělo tak strašně spát, asi by se mi líbil víc.

Pro úplnost - doma jsem zapomněla baterku, deštník a polštář. Na Smetance jsem zapomněla, že bych tak úplně neměla klekat na pravé koleno.

První noc jsem strávila vedle chrápajícího wookieho. Ráno jsem zabrala pro jistotu místo po odjíždějících.

Neděle

Neděle byla ve znamení hostů. Diskuze s Petrem Hapkou překvapila hlavně velice profesionálním moderováním. Nakonec jsem si domů odvezla podepsané CD, které ještě na poslech čeká.

Rick Worthy stál také za to. Zábavný to člověk. Škoda jen, že si nemůžu přilepit podepsanou vstupenku vedle těch od Davida Nykla a Craiga Parkera (tou dobou už jsem byla v Brně).

Vaření Budjiho a Dama byla bezkonkurenčně nejvtipnější věc na celém festivalu. Pánové, za ty hlášky byste zasloužili Oscara.

Večerní sountrackotéka obsahovala minimum instrumentální hudby (a mnou prosazené Captain Jack Theme z Torchwoodu asi moc lidí nedocenilo). Bohužel i když se kostým ukázal jako nejvíce vzdušná věc, kterou jsem s sebou měla, vedro bylo v sále nepředstavitelné, takže jsem závěr trávila sedíc pod okny KD s Bertramem a rozebírajíc... no co jiného než hudbu a tituly (pán je totiž sběratelem obého, zdá se ;)). Tu noc mi ani moc baterka nescházela, protože když jsem vcházela do třídy, prosvítaly oknem první paprsky slunce.

Pondělí

Outsoursing je budoucnost lidstva. S Jekkylem a Lordem jsme objevili volné místo na trhu služeb. Někteří sice namítali, že původní myšlenka outsoursingu tělesného kontaktu je jiná, nicméně narozdíl od konkurence jsme v prvních minutách fungování vydělali 50 korun. Tímto děkuji Budjimu, Willovi a Damovi, že tak rychle přistoupili na hru. Zjistila jsem, že na některé věci nebudu stará nikdy, na některé už stará jsem a že někdo si pomohl z bláta do louže a očividně se v ní ráchá rád. Budiž.

Úterý

Když přemýšlím nad dominantou úterka, napadá mě pouze fenomenální cesta Chotěboř - HavlBrod v Treworově autě. Bez Trewora, bez světýlka, zato s Tommiem a závodním volantem. Prý není vhodné, aby cokoliv, co se za těch pár minut uvnitř odehrálo, proniklo ven, tudíž si to budeme muset odnést do hrobu.

Přednášky, které jsem tak nějak kompletovala během psaní diplomky a dopisovala pár hodin před odjezdem nach Chotěboř, dopadly dobře. S Battlestar jsem se tentokrát vešla do limitu (i když jsem musela obětovat Glasse) - příště musím po vzoru Spyconu donést nějaké odměny pro reagující publikum... a Psychologie hudby ve filmu dopadla ještě lépe. Dokonce mě po skončení odchytl pán z OSA (ano, lekla jsem se, ale ne, nebyl tam pracovně), půl hodiny jsme si povídali o hudbě a v závěru si předali kontakty. Na pokračování se už pracuje :).

Zas jsem po dlouhé době poznala pár nových lidí a příští rok se do téhle jámy lvové vypravím znova. A tentokrát možná i na déle. I když se mnou už není (a ani nebude) zábava jako kdysi.

A co závěrem? Snad jen nekonkrétně: Nemám ráda povýšené lidi. Obecně.

2. 7. 2010

Cyrano z Bergeracu

Jediný důvod, proč pro mě čtvrtek 1. 7. 2010 nebyl poslední měsíc pouze černou skvrnou, kterou bych si v kalendáři mileráda odpustila, byl večer. Podruhé Biskupský dvůr a divadelní představení. Tentokrát se pod věžemi Petrova odehrávala další klasika - Cyrano.

Příběh ošklivého mušketýra/kadeta (Igor Ondříček) s výjimečnou duší, která svým důvtipem a poetikou okouzluje krásnou Roxanu (Alena Antalová) zkrz personifikaci v mladém a krásném (avšak ne toliko nadaném) Kristiánovi (Jiří Mach), je znám snad všem a každý druhý si vzpomene aspoň na slavnou větu se širákem. Co takto z popisu nevynikne, je nádherný způsob, jakým je hra napsána. Vrchlickým přeložené verše, které dávají ožít vzletným a dlouhým proslovům Cyrana, jsou klenoty. První polovina hry je přímo napěchována vtipnými a chytrými scénkami, které staví na (většinou) monologu hlavní postavy - ať už je to úvod s divadelním představením, kde Cyrano předvede na kolik způsobů lze urazit jeho nos, slavná scéna pod Roxaniným balkonem, kde Cyrano napovídá Kristiánovi slova, nebo strhující diverze, která má zpozdit maršálka De Guiche (Viktor Skála), aby mohla proběhnout svatba Roxany a Kristiána. Nádherných "hlášek" padne za celou dobu nepočítaně a Igor Ondříček všechno umí bezchybně vypointovat.

Druhá polovina ztratí na humoru. Kadeti jsou ve válce a De Guiche se Cyranovi a Kristiánovi díky svojí pravomoci mstí. Iluze jednotné postavy s vizáží Kristiána a duší Cyrana, kterou Roxana miluje, se začíná hroutit, ale než dojde k výsledné konfrontaci, která by vše uvedla na pravou míru, Kristián umírá a s ním se ztrácí i Cyranova naděje. O mnoho let později se sice k výsednému prozření postav dobereme, ale jeho katalyzátorem je bohužel fatální faktor, který štěstí dvou zamilovaných zmaří.

Smutný příběh naplněno-nenaplněné lásky v podání trojúhelníku Cyrano-Roxana-Kristián pohne asi každým. Zvlášť když sledujeme Cyrana, který v mnoha situacích musí předstírat a ukrývat své city (například v momentě, kdy ho Roxana žádá o to, aby vzal Kristiána pod svoji ochranu, nebo když zorganizuje pod vlivem jeho projevu s Kristiánem urychleně svatbu). Jeho vnitřní boj je v ostrém kontrastu s vtipem, kterým kolem sebe odráží útoky na svoji osobu. Obsazení je vskutku povedené - Igor Ondříček exceluje snad v čemkoliv, čeho se jen dotkne, Jiří Mach perfektně předvedl zakřiknutého a přízemního chlapce (je zmatená! Musíme toho využít) a Alena Antalová mě zase po dlouhé době dokázala zaujmout a bavit každou minutu, kterou byla na "jevišti".

I tak vynikající příběh samozřejmě umocňovalo i netradiční venkovní prostředí. Tentokrát z 2. řady bylo vidět výborně, takže v tomhle ohledu bez stížností. Scény na balkónu se odehrávaly opravdu na balkónu, Kristián na něj opravdu (i když po žebříku) lezl, noční obloha a kašno-socha (:)) při trapném tichu mezi ním a Roxanou dodávala chvíli na autentičnosti a v neposlední řadě zajímavě osvícené vojenské ležení dostalo nový rozměr (a ani nevím proč mě tak dostalo, když si Cyrano lehl částečně do trávy, než na dlážděné jeviště).

Cyrano z Bergeracu je prostě klenot mezi divadelními hrami. Jak se dívám na stránky divadla, byla to zároveň derniéra této inscenace. Škoda. Nebránila bych se vychutnat si tento zážitek ještě jednou.

Příští rok se prý uvažuje o Romeu a Julii. Tož balkon by byl, budu se těšit!

1. 7. 2010

Váhavě

Titul mám, ale moc mě to netěší, neboť to, co jsem předvedla, se rozhodně nezrcadlí v těch probdělých nocích a stresu, které jsem si tu za poslední měsíc prožila. Samozřejmě, že se vás vždy zeptají na to, co neumíte, a to, v čem se můžete předvést, přeskočí.

Nicméně představa dnešního 2,5 hodinového Cyrana mě naplňuje optimizmem.

Aspoň že tuhle kapitolu můžu uzavřít. Že bych symbolicky a obřadně smazala z disku složku ŠKOLA?

Vaše Mgr. Salla