Zimní bitva

Heleno, kde je Milena?

V neurčitém čase, v neurčitém žánru posílá Helena Mileně přes půl učebny vzkaz. Potřebuje utěšitelku. To znamená, že se následující tři hodiny tato dvě děvčata budou brodit sněhem, než se dostanou do vesnice, kam smějí jen párkrát do roka. A když se opozdí (nebo nedejbože nevrátí), půjde jedna z jejich kamarádek do nebes (což je eufemizmus pro podzemní kobku). Cestou osudově potkají dva chlapce - Miloše a Bartolomea. Zprvu nevinné ostýchavé seznámení se ale změní v největšího hybatele děje. Bartolomeo a Milena se totiž zpět do podivně totalitního internátu nevrátí. A Miloš s Helenou začnou odhalovat, co se za vším kolem skrývá i za cenu svých životů.

Vítejte na dalším Listování. Tentokráte ve světě knihy Jeana-Claude Mourlevata, jejíž atmosféra mi nejvíce připomíná Orwella (a prasátko Napoleon mě v tomto mém pocitu jen utvrzuje).
Nejprve jako divák tápete. Netušíte, kterým směrem se bude příběh ubírat. Úvod by klidně mohl patřit dramatu z dívčího internátu 40. let. Pak ale na scénu přichází člověkopsi (dokonale přivedeni na jevišti k životu Věrou Hollou), kteří se pouští za uprchlými dětmi. Internáty totiž slouží jako převýchovné (nebo aspoň detenční) ústavy pro děti odpůrců režimu, které momentálně vládnoucí militaristická Falanga povraždila. Je načase, aby nová generace šla v jejich stopách a možná i uspěla.

V hlavních (a vlastně všech) rolích Lenka Janíková, Věra Hollá, Pavel Oubram a pro mě nově Tomáš Drápela, kterýžto jako člověkopsovod pozřel na jevišti dokonce syrové vejce (brrrr). Opět herecký koncert, místy absurdně vtipný, místy mrazivě vážný. Pokaždé se najdou určité prvky jevištní akce (tentokrát stínohra), které už tak zajímavé zpracování o něco povyšují. Těším se na příští setkání.

A taková to byla láska...

All work and no play makes San a dull girl (c) San a ze Sally se stává psychická troska. Ale jakmile se všechna pole v ISu zazelenají, zase svoji duševní rovnováhu naleznu.

Říkáte si, co šťavnatého se bude pod romantickým názvem skrývat? Nebuďte zklamaní, jen krátká reflexe minulého Listování (měsíc tomu už bude, hm).

Kolektiv podepsaný pod tímto výborným projektem si vzal na paškál tentokrát něco ze současnosti. Román francouzské spisovatelky Anny Gavaldy. Něco, co bych asi nikdy neotevřela a nezačala číst. Komorní příběh dvou odlišných lidí - Chloe (Věra Hollá), matky dvou malých dětí, čerstvě opuštěné manželem, a jejího tchána (Stanislav Oubram). Celé se to nese ve znamení rozmluv, ve kterých se pro Chloe zprvu nesympatický tchán začíná otevírat a ukazovat se v novém světle. Zároveň svým životním příběhem reflektuje i situaci, ve které se právě Chloe nachází.

Počítám-li dobře, tak tohle je teprve můj třetí zářez v divadelním knihohraní. Proto nemohu nikterak paušalizovat, ale oproti předchozím dvěma změna obrovská. Nikoliv nepříjemná, i když člověk se raději zasměje, než by sledoval trpké vyprávění ze života (a ono to jednoho přemýšlet donutí). I zde bylo několik odlehčujících momentů (Stanislav Oubram si střihl roličku i jedné z dcerušek), ale ty byly jen takovým dochucovadlem celé vážné kompozice. Co mě nejvíce oslovilo, byl však úvod. Zajímavě vymyšlená narativní zkratka až filmového (možná spíš trailerového) ražení. Jednotlivé krátké (pár sekundové) úseky děje oddělené stmívačkou jako střihem. Výborný efekt.

A kdyby snad náhodou někdo chtěl vidět Listováni v akci, na internet byl vyvěšen krátký sestřih momentů ze Smrtislava Hezouna -> tudy a nepředbíhat.

Obraz s kostrou

Dva týdny, dvě divadelní představení, dvakrát Lukáš Hejlík.

Kumšt

Jestli já jsem já, protože ty jsi ty, a ty jsi ty, protože já jsem já, pak já nejsem já a ty nejsi ty.
Uznejte přátelé, že to jsem si musel napsat!

Dva přátelé - Viktor (Skála) a Erik (Pardus), se dívají na obraz. Jeden se dychtivě usmívá, druhý se nevěřícně mračí. Obraz je bílý - bílý s bílými proužky (které jdou takhle šikmo. Asi). Navíc neuvěřitelně drahý. Práce renomovaného umělce. Kýč? Blbost? Umění? A pak je tu ještě Lukáš (Hejlík), jehož názor se mění podle toho, ve které sféře vlivu se momentálně nachází (a místo, aby ty dva postřílel, raději navštíví psychologa).

Víc netřeba. Kumšt je defakto konverzační komedie na vážné téma, která je rozpoutaná právě oním obrazem. Je to test přátelství, možnost pitvat ho a nacházet zajímavá fakta, která zúčastněným byla dlouhé roky skryta.
Ale ani tak nejde o ty tři na pódiu, jako o diváky. Je to zábavné sledovat? Částečně. Pár hluchých míst to má, přiznávám. Ale zbytek uspokojí a pobaví. Krátká stopáž je tak akorát, aby se člověk nezačal nudit - ono to téma zas tak široké není.
Pardus i Skála jsem jednoznačně hvězdy MdB na poli (nejen) komedie. Hejlíka jsem registrovala pořádně poprvé (před tím jsem ho zahlédla v Poprasku na laguně, ale netušila jsem, kdo to je). Jeho postava dodává ději pořádný komický prvek (Krucifix, kde je ten fix?), i když ho na konci ti dva přivedou k pláči. Navíc si scénáristé neodpustili ani drobnou narážku na jistý seriál (po shlédnutí jednoho dílu musím konstatovat, že je to dekadentní ptákovina).

Listování - Smrtislav Hezoun

Valkýra Kainová? Poněkud morbidní. Ale já mám co říkat, když jsem prakticky po smrti.

Přenesme se do Hadivadla. Moje druhé Listování a opět utvrzení v tom, že tento nápad má něco do sebe. Na pořadu večera byla kniha Dereka Landyho - Smrtislav Hezoun (doporučuji podívat se alespoň na obálku, abych nemusela popisovat vizáž hlavního hrdiny). Žánr? Fantasy parodie pro mládež.
Protože 261 stran obsahuje hodně postav (upíra s vyraženými zuby, arcilotra s dutými poskoky, sněm starých mágů, trolla, notáře, udatnou bojovnici a v neposlední řadě Smrtislava a malou Štěpánku), bylo potřeba více herců. A to čtyři - Věra Hollá, Pavel Oubram (tihle dva zmákli bravurně minulého Lolnesse), Lenka Janíková (lze ji potkat na prknech MdB) a Lukáš Hejlík (jehož kostým Smrtislava věrně napodoboval obálku i Willyho Wonku - to bude těmi brýlemi a bílým obličejem).
Hlavním hrdinou knihy je tedy Štěpánka - dědička strašidelného panství, které ukrývá nejedno tajemství, a Smrtislav Hezoun - veterán Druhé světové, kostlivec s náhradní hlavou metající fairbally (nebo basket bally? :D), majitel bentleye a detektiv v jednom. Společně se vydávají odkrýt okolnosti za útokem jednoho upíra a potažmo smrtí strýčka Štěpánky... a pak se do toho zamotává Žezlo prapředků... prostě hodina a něco čiré akční zábavy. Naprosto jedinečný zážitek, kdy se mezi jednotlivými výbuchy smíchu nemáte pomalu čas nadechnout.
- Budeš tu v naprostém bezpečí.
- Ale co ty vyražené dveře?
- Pravda. Budeš v naprostém bezpečí, pokud nikdo nepůjde předním vchodem.

Pokud někdo vlastníte v příbuzenstvu dítě, které si rádo přečte i knihu, s čistým svědomím doporučuji (a pak mi ji půjčíte, ano?)

Listování

Můžu si připsat křížek za další divadlo - Hadivadlo. Do teď se mi, jako jedna z menších brněnských scén, vyhýbalo. Ale mám kulturní kmotru. A ta kmotra minulý týden vytáhla mámu na Listování. Máma přišla nadšená (dokonce se kvůli Lukáši Hejlíkovi, který v Listování účinkoval, koukla na kousek Ošklivky Katky).

A co to ono Listování je? Jednoduše se vezme kniha a v komorním hereckém obsazení je její děj ve zkratce pře{vyprávěn, čten} publiku. Přišlo mi to zajímavé, a tak jsem se další neděli k oběma přidala. Na pořadu dne byla kniha Tobiáš Lolness II. Řeknu vám, takhle jsem se dlouho nebavila. Provádění se ujal herec a herečka (kazeťák se skvěle podkreslující hudbou nepočítám), které jsem nikdy neviděla, ale smekám před nimi. Zvládli jak zrekapitulovat během pěti minut děj první knihy, tak sehrát celý spletitý příběh plný nečekaných zvratů (a příbuzenských vztahů) s mnoha svébytnými postavami, akčními scénami, flashbacky, halucinacemi i vtipnými vsuvkami knihy druhé. Samotná kniha je i není pro děti. Jejím hrdinou je milimetrový Tobiáš, který žije na stromě, kde vládne mamon, láska, zrada i ekologická krize. Operace Vítězství a ponožky pletené stylem Průvan nemají chybu!

Listování v Hadivadle probíhá už nějaký ten rok. Do teď jsem nevěděla oč přicházím. Teď už to vím, a proto na další neomylně zamířím. Na programu je 16. listopadu parodický kus Smrtislav Hezoun.