Pořád jsem tu, ve "svém" 1+kk, a pořád si neumím představit, že v něčem tak malém se dá žít. Asi dá. Stejně člověk většinu času tráví v práci a na ten zbytek večera, který mu zbývá, mu úplně stačí postel a klavír. Neumím si ale představit být tu jen tak o víkendu. To nejde. To by se člověk z tak malého prostoru musel jednoduše zbláznit.
Konečně jsem zjistila, co v životě chci. Respektive s kým chci být. I když jsem s tím počítala, nakonec představa nějakého konce byla stejně bolestivá. Nic špatně neskončilo. A já jsem s člověkem, kterého jsem několik let nedokázala vůbec dešifrovat. Podivné jsou cesty osudu. Navíc mi v rohu pokoje leží pytel se psím žrádlem. Až budu velká, pořídím si malou shibičku.
Za pár dní odjíždím na 12 dní do Izraele. K moři, do pouště a tak. Nechť se uvidí, co bude lepší zážitek - veřejné záchody v Číně, nebo noc na velbloudím ranči uprostřed pouště...
