28. 1. 2010

Memento Mori


One sad anniversary to remind us, how the life is fragile. Just a blackness at the end of the road. The world will stay, we will be gone. Nothing will matter. But meanwhile the Universe is all around us...

16. 1. 2010

Message from hell

Říkám tomu lekce pokory. Aneb važme si toho, co děláme, nebo můžeme skončit... třeba za pultem. Zatím mi rukama prošlo kolem 90.000. Ve dvacetikorunách. A podle toho moje ruce vypadají. Přidejme škrábance od kartónů (jak jsem byla ráda, že je opodál stánek s bezplatnou demonstrací nových náplastí!) a možná bych to viděla na akutní potřebu tetanovky.

Zase je ze mě sčítačka. Vždycky jsem chtěla kouknout na čísla a znát výsledek. Po třech dnech drilu stačí jeden pohled na položky nákupu a je to. Dělat to měsíc, umřu.

Tyrolák a Kája se nám vyhýbají obloukem. Že by konečně pochopili? Jejich třetí kamarád ale po 3 dnech dorazil... koupit si jednu malou věc a vyptat se obligátní "a co je tohle". Buď už senilní, nebo zapomněl, že si ho za těch 5 let už pamatuju - stejně jako dalších cca 200 lidí. Někteří chodí i 3x denně.

Pán ''paní šéfová" je ovšem nechutně drzý stále. Ochutnávečku (jak tomu říká) si plete s bufetem a pokud na něj zítra máma bude opět slušně milá, vložím se do toho já. Některé lidi by měl někdo naučit, jak se pozná, že překračují meze...

Stařešina stále žije. A stále mu připadá 12 korun opravdu neskutečně moc. A opět nám to sdělil. Dvakrát. Vstup na výstaviště ho musel přijít na mnohem víc.

Všude jsou kamery a foťáky. Na lidi ovšem mají nezaměnitelný repelentní účinnek. Já bohužel utéct nemohla...

Spolupráce navázána s Valašskem. Slivovici mají dobrou (na to, že mi většinou nechutná). A taky mají u stánku Wii. My jen automobilový trenažér. Obávám se, že na něj nebude čas.

Olomoucký kraj má tentokrát mandle ve skořici. Mňam. Bod pro Lorda.

One to go...

11. 1. 2010

Strange (2003)

Strange je malý, nenápadný, britský seriál, jehož 6 dílů se dá najít bez problémů na youtube a který mi dělal kulisu při ubíjejících pracech na zprovoznění simulací pro diplomku. Existuje i pilotní film, ale ten jsem prozřetelně vyškrtla. Hlavní důvodem zvolení tohoto materiálu byl totiž (a zase) Andrew Lee Potts (a jeho roztomilý přízvuk), který se v pilotu nevyskytuje.

Strange je poněkud strange, ale nic objevného nepřináší. John Strange je ex-kněz, který bojuje proti démonům, jejichž existenci církev popírá a občas (zdá se) po nich i zametá. Na jeho straně stojí mentálně postižené parapsychologické médium Kevin, který přes den dělá zahradníka na místní diecézi, geek Toby, jehož práce spočívá v googlení démonů :) (připojení k internetu je jediná služba, na kterou má Strange peníze - jinak žije o svíčkách), a zdravotní sestra Jude, jejíž syn byl pravděpodobně jedním démonem splozen. Protivníci tohoto týmu jsou rozmanití. Od naprosto mimózní obdoby SGA wraitha jezdícího doubledeckerem, přes incuba (jako by vypadl z Primeval), jehož embria šílený plastický chirurg ukrývá do prsních implantátů, až po obživlý lidožroutský strom z Rumunska, který vypadá jako amatérský pokus o enta. Nejlepším (nebo nejzajímavějším) dílem je prostřední Costa Burra tvářící se jako temnější verze příběhu z Doctora Who skřížená s Vozkou smrti.

Jen pro fanoušky Richarda Coylea (já o něm tedy slyšela poprvé), nebo výzkumníky v oboru "temná zákoutí představivosti britských scénáristů".

9. 1. 2010

Primeval (2007 - 2009?)

Upozornění: Pisatelka na obrázku vlevo vidí něco velice roztomilého. Pokud to není váš případ...

Primeval proběhl už i Českou televizí, stánky, dokonce můj otec ho už dávno viděl a já stále nic. Hádejte... nebo raději ani ne.

Jsou filmy/seriály, u kterých vám hlavou probleskne jejich nelogičnost (Horizont události), u kterých vám nelogičnost dojde až napotřetí (Alice) a pak ty, u kterých kroutíte hlavou každých 5 minut. Primeval patří do skupiny třetí.

Lehký úvod do problematiky: časoprostorový portál si umíme představit? Umíme. Mno... a jak jím něco prochází také? Také. A teď k tomu zábavnému.

Už samotný koncept je poněkud vtipný. Skupina vyvolených - univerzitní profesor Nick Cutter, jeho asistent (asi?) Stephen, studentík Connor a zoologička Abby se nachomýtnout k jednomu takovému portálu a od té chvíle se stávají (občas za podpory několika vojáčků) experty na tyto anomálie. Nutno dodat, že o nich ví kulové a s pravěkými živočichy, kteří prochází skrz, si moc rady neví. Tedy Connor umí googlit a zbytek osazenstva fascinovaně zírá (u Cuttera to došlo tak daleko, že pobaveně-udivenou tvář sundává jen tehdy, představuje-li klonovanou zombii, ne však čelí-li nebezpečí) a doufá, že živočichové zase zalezou zpět a portál se uzavře. Nutno dodat, že tuhle práci by zvládl kdokoliv, ale náš tým si ji nemilosrdně hlídá.

Naprosto všichni se chovají nelogicky. Dokonce i počítačová zvířata občas stojí a vrčí (nebo předvádí jiná klišoidní gesta), místo aby už někoho sežrala. Navíc většina z nich není ani hezky udělaná (obzvlášť umělí jsou predátoři z budoucnosti), výjimkou budiž lizardík Rex, dodo a párek dinosauřích mláďat, který v našem světě uvízne.

Další naprosto zmatečná věc jsou ony portály/anomálie. Objevují se patrně jen v okolí Londýna (aby náš tým nemusel daleko), dokáží jedno své ústí přemisťovat v prostoru (ale jelikož by to bylo pro náš tým logisticky náročné, demonstrují tuto nepěknou vlastnost jen jednou), pokud scénáristům nezbývá mnoho stránek do konce epizody, dokáží se zavřít za posledním zvířátkem. Dají se předpovědět (neb struktura tunelů je ve 4D světě pevně daná), ovšem... není problém portál přivolat, máte-li s sebou jistou malou krabičku. Nejsměšněji pak působí situace, když člověk v čase t spěchá, aby otevřel portál do času t-1000, do kterého se dostal v čase t-1 někdo, koho chce zastihnout. Toto chování by napovídalo, že pokud je propojeno v čase místo A a místo B, pak otevření portálu v čase t v místě A způsobí otevření portálu v místě B v čase t-x, zatímco otevření portálu v čase t+1 zapříčiní přesun do času t-x+1. Na tuto hru by se dalo přistoupit, pokud by nám již v 1. sérii nebylo ukázáno, že otevření portálu v čase t vede do času t-x a otevření stejného portálu v čase t+1 nás uvede do času t-x-10. Nutno pak dodat, že některé časy jsou pro portály lákavější než jiné (a tak se hrdinové vrací na místa činu), ovšem nikdy se nestane, že by narazili na své druhé já, které se také potuluje kolem (což je třeba ve frekventované budoucnosti na malém kusu skály obdivuhodné).

Dále tu máme úchvatný detektor anomálií. Postavený, jak jinak, Connorem. Na studenta archeologie (či čeho) je to obdivuhodný výkon (vzpomeňme si, že na začátku pouze googlil), který si vysvětluji tím, že na konci 1. série jistá událost způsobila, že se celý život věnoval fyzice a kybernetice. Kéž by naše programy v práci měly také tu pěknou vlastnost, že se přes GUI dá během pár vteřin změnit celá funkcionalita systému, aniž by toto použití kdy předtím programátora napadlo (mám na mysli přeměnění detektoru anomálií na sledovač mobilního telefonu, kde je jediným vstupem telefonní číslo*).

Po těchto odstavcích vyvstává tedy otázka - je Primeval naprostá ztráta času? S vlastním zděšením odpovídám - není. I tak totiž pobaví. Tvůrci nevsadili jen na epizodní strukturu vyprávění - otevře se portál - honíme nějaké nové zvířátko - zavře se portál, ale vpletli do ní i jinou línii. Línii, která začíná jako pátrání po Cutterově manželce, pokračuje pátráním po původu záhadného artefaktu a končí maniakálními plány se světem přes celou lidskou evoluci. Každý díl má něco do sebe (a když už nic jiného, některé scény jsou sakra vtipné), já přestala pochybovat po 4. dílu. A v neposlední řadě jsou tu zajímavé postavy, ze kterých si každý vybere tu svoji (Abby je blondýnka).

Primeval možná skončil, možná ne. Dveře jsou otevřené.

*pisatelka se pohybuje v oboru programování nástrojů pro monitoring telekomunikačních služeb

2. 1. 2010

The Universe will sing

A je konec. Konec jedné éry něčeho, co nemá nic společného s realitou. Žijeme v příbězích. Někteří z nás ve vlastních, ti ostatní parazitují na emocích, které vznikají montáží barev a zvuků. Hrdinou tohoto konce není ani John Simm ani David Tennant, ani žádný ze scénáristů a režisérů, kteří dokázali zmixovat dětskou naivitu s tématy, které pomalu destruují lidskou psychiku. Hrdinou konce je Murray Gold. Nejgeniálnější z geniálních (promiň Beare), který psal vlastní příběh trvající několik let, aby ty, co chtějí poslouchat, vycvičil ve své řeči. Jeho zásluhou mám tak trochu ten svůj klavír. Takhle jsem naposledy brečela u In Dreams na LOTR Symphony. Keep going and... maybe... we will forgive them. Diky