Charleyova teta

"Vy jste tajemství, vy jste hádanka, vy jste sudoku!"
"Myslím jako baba, chovám se jako baba, když jdu s pískem, sednu na prkýnko jako baba..."
"Jako panna musím důrazně protestovat."
- "Můj otec chce Babbse požádat o ruku" - "A co ten věkový rozdíl?"

Tak se mi podařilo Charleyovu tetu v Městském divadle vidět za jeden týden dvakrát. Nejprve jsem koupila lístek mámě k narozeninám (už byla místa jen na balkóně, takže jsme sice měly herce tři metry od nás, ale poněkud z ptačí perspektivy) a podruhé mi spadl lístek do klína díky záskoku za předplatitele.

Geniální, dámy a pánové. Prostě geniální. Má to spád (3 hodiny uběhnou hodně rychle), vtipné je to až běda (napodruhé možná i víc) a obsazení je naprosto úžasné.
Děj otevírá má oblíbená pasáž z Vola na střeše od neméně geniálního Daria Milhauda.
Dva nesmělí čerství absolventíci Oxfordu Jack a Charley (Petr Štěpán a Alan Novotný) se rozhodnou konečně vymáčknout a požádat o ruku své lásky (Vitázková/Ptáčková a Coufalová/Vidlák). K tomu využijí ohlášené návštěvy tety (z Brazílie, pravlasti opic) jednoho z nich, která ovšem nepřijede, a aby se jejich plán nezhroutil, zneužijí svého spolustudujícího Babberlyho (naprosto dokonalý Igor Ondříček) k sehrání partu oné tety. Vše se samozřejmě začne zamotávat a komplikovat, Jackův otec a poručník/strýc obou dívek se pokouší drahou tetu uhnat (má to být milionářka) a učinit ji kompletně šťastnou. A nakonec se objeví i pravá teta s překvapením.

Co scéna, to perla. Scénář do nejmenšího detailu promakaný (pomalu mi začínají docházet superlativy). Ať už se píše pozvánka slečnám (tak, že Charley si nakonci není jistý ani vlastním jménem), obdivuje se růžová krabišta, pánové se pokouší vyslovit, nebo falešná teta brazilsky zpívá... u všeho se neubráníte smíchu. Jen herecký projev Ptáčkové moc nemusím (nikdy nevím, zda je to součást role, nebo si z nás dělá legraci).

Alan Novotný jako stydlivý studentík - na výbornou.
Petr Štěpán jako neohrabaný Don Juan - úžasný.
Igor Ondříček je prostě neuvěřitelný. Hrát chlapa, který hraje ženskou je poměrně zajímavý problém. A skákat z jedné pozice do druhé během jednoho rozhovoru s takovou přirozeností... Smekám. Babberly a teta jsou totiž v jeho podání dvě disjunktní osobnosti v jednom těle.
A v neposlední řadě nesmím zapomenout na Jana Mazáka a jeho sluhu, který vše glosuje, z povzdálí sleduje a půjčuje mladým pánům na své spropitné.

I did it

Je mi smutno ze života. A ještě smutněji mi je, když si pomyslím, že někteří lidé nedostanou ani šanci okusit trochu z toho luxusu, co máme na dosah my. Zkrátím to - jak jsem řekla, tak jsem udělala. Za svoji třetí výplatu jsem si adoptovala dítě v Indii. Ještě mi to musí schválit na tom jejich ústředí a pak si můžu připsat k dobru jeden dobrý skutek. Je to holčička a je jí deset let. Podrobnější info bude, až se vyřídí formality. A jestli máte nějaké peníze navíc, zkuste taky otevřít oči.

Zmatek nad zmatek

Pošta

Nechápu to. Díky Fanfestu jsem tento měsíc byla na poště asi 6x. Pokaždé paní hledala moji zásilku neúměrně dlouho asi na 3 různých místech, jednou na mě dokonce po pěti minutách upřela svůj zoufalý výraz a zeptala se mě, zda nevím, jak ta zásilka vypadá. A já se ptám: to si za ta léta nemohli vymyslet systém, kterým budou zásilky třídit, aby nedocházelo k tomu, že tři dámy prohrabávají tři různé poličky a nic nenachází?

Filozofická fakulta

Půl hodiny po začátku zkoušky a dveře do učebny stále zamčené. Kolem posedává dalších 10 lidí a diskutuje o zkouškách z jiných uměleckých předmětů. Přestalo mě bavit zírat na vypsané bakalářské práce, v jejichž názvech se až strašidelně často objevovaly kostely a sakrální místa po celé Republice, a zeptala jsem se, zda tu někdo ví, kde je kabinet vyučujícího či vedoucího katedry. Nikdo netušil - na filozofii se asi na zkoušku čeká až do večera a pak se jde domů. Díky bohu moje dovolávání se po spravedlnosti zaslechla paní z nějakého sekretariátu a jala se jednat. Nejprve nám poslala dvě vyplašené doktorantky, pak i test - napoprvé z minulého semestru, napodruhé se již trefila.
Mezitím jsem zjistila, že se mi všichni Pingové, Mengové a Wangové slili v jednolitou hmotu a chtít po mně napsat nějaká životní data bylo opravdu k smíchu. Navíc jedna z 5 otázek byla z přednášky, na které jsem nebyla... Myslím, že si nezasoužím ani to F.