And it's done

Wedding is coming

My little heaven

Když si tak čtu poslední příspevěk, asi bych měla začít větou ... a po 12 dnech jsem se zase vrátila a velbloudí ranč byl naprosto perfektní. Jako ostatně celý výlet (divocí damani!)

Už nebydlím v 1+1, ale v krásném dvoupatrovém rodinném domě (poslední rok a něco v rekonstrukci, bez fasády a tak), stále s člověkem, co ještě neviděl Star Wars, a s naprosto hloupoučkým buldočkem, který se není schopen bez asistence ani potmě napít.

Jezdím po světě, pronikám do tajů zrůdného Ruby on Rails, konečně jsem zkompletovala New Jedi Order, mechanické pianino vyměnila za elektronické, na zahradě jsem si zasadila vistarii (která v dubnu zapadla sněhem...) a za oknem mi roste 37 sazeniček jalapeno.

V pondělí se můj ASUS Transformer Prime odmítl začít nabíjet (taky už není nejmladší), v březnu jsem se dožila 30 let (taky už nejsem nejmladší) a než jsem se vrátila z velikonočního výletu za tulipány, zkyslo mi mlíko (... bleh ...).

Toliko citace z výroční zprávy, která by nevznikla, nebyla-li bych tento týden opět slaměnou vdovou. A teď mě omluvte, pes štěká, patrně si uslintnul do misky s vodou a dožaduje se druhého nálevu.

Strangest paths of life

Pořád jsem tu, ve "svém" 1+kk, a pořád si neumím představit, že v něčem tak malém se dá žít. Asi dá. Stejně člověk většinu času tráví v práci a na ten zbytek večera, který mu zbývá, mu úplně stačí postel a klavír. Neumím si ale představit být tu jen tak o víkendu. To nejde. To by se člověk z tak malého prostoru musel jednoduše zbláznit.

Konečně jsem zjistila, co v životě chci. Respektive s kým chci být. I když jsem s tím počítala, nakonec představa nějakého konce byla stejně bolestivá. Nic špatně neskončilo. A já jsem s člověkem, kterého jsem několik let nedokázala vůbec dešifrovat. Podivné jsou cesty osudu. Navíc mi v rohu pokoje leží pytel se psím žrádlem. Až budu velká, pořídím si malou shibičku.

Za pár dní odjíždím na 12 dní do Izraele. K moři, do pouště a tak. Nechť se uvidí, co bude lepší zážitek - veřejné záchody v Číně, nebo noc na velbloudím ranči uprostřed pouště... 

Mod Kobenhavn

I Lord zde má svůj den! Fotky z města bicyklů, vandalství a irské kávy za 250 Kč již tradičně zde.

In 2012 everything changes

Prestehovala jsem se. Sice uz to nejaky ten mesic je, ale nabytek me nasledoval teprve az nyni. Pocitam, ze zvlast z klaviru budou mit sousede radost. Zacinam si konecne po 27 letech pripadat dospele. A bavi me to. Asi by to bylo jinak, kdybych okolo data zapoceti sveho noveho zivota nepotkala jistou osobu, ktera mi tu obcas dela spolecnost. Je to takovy podivny vztah nevztah, ktery jednoho dne dost spatne skonci, coz je nam obema jasne, ale do te doby, cert to vem. A ja asi poprve spadla do neceho, co mi s moji neschopnosti vazat se vyhovuje.

Po nekolika letech se nam prace zacala menit. Spousta lidi odesla (a jeste odejde) kvuli nahle zmene zamereni na ponekud vice in technologie jako C# a .NET, k cemuz nas okolnosti dotlacili. Ja si stezovat nemuzu, nebot jsem momentalne dostala svuj vlastni miniprojekt, ktery je celkem zabavny a uziju si i spoustu konferenci s americany. Ale odchod nekterych lidi me vazne mrzi. 

Konecne me okolnosti donutily poridit si novy notebook. S mezernikem. Ac informatik (nebo prave proto) nemam k nejnovejsim technologiim uplnou duveru. A i kdyz me vzdy ruzne kindly a PDAcka lakaly, vzdy sem odolala. Nicmene osudu se clovek nevyhne a na firemni akci jsem si v tombole vylosovala zbrusu novy Asus Transformer Prime. Asi abych se doma nenudila, kdyz mi zrovna chybi spolecnost. Angry birds forever.

A samozrejme, Edinburgh byl nadherny (fotky). Miluju to mesto asi stejne, jako nemam rada Londyn. Next destination? COPENHAGEN. Coming soon.

Velikonoční mise

Chci svůj vlastní byt, musím šetřit, na Velikonoce jsem si právě pořídila letenku do Edinburghu na prodloužený víkend. Vidíte v tom tu logiku?

Belgická mise 2011

aneb 11th World Soundtrack Awards in Gent

Nejlepším soundtrackem roku se po právu stalo Inception od maestra Zimmera, který se svými sólisty a bruselskou filharmonií tomuto soundtracku věnoval třetinu následujícího koncertu. Howard Shore se nedostavil a Eliot Goldenthal působil, jako by vypil plzeň, kterou Honzík při své stalking akci rozdával (jen se ho zeptejte na jeho dobrodružství s belgickou policií, až ho potkáte!), svoji i pana Zimmera.

Zbylá dokumentace z Bruselu, Gentu a Brugg k nahlédnutí zde.

P. S. Se Stevenem Spielbergem jsme se v Bruselu minuli o jeden jediny den. What a shame!

Big guns

Je to zvláštní pocit, držet v ruce reálnou, nabitou zbraň. Člověka to naplní až úctou k tomu mechanizmu, který dokáže napáchat tolik škody. Když láduje náboje do zásobníku, skoro se mu klepou ruce (a taky to jde opravdu ztuha). U airsoftu kolem vás horké nábojnice nelítají...

Výše zobrazená nábojnice byla vystřelena z M4.

Návrat

Jsem zpět. Bylo to... hodně zajímavé. Díky Aldy, bez tebe by to asi nebylo možný. Někdy v budoucnu tu asi vznikne výčtový seznam důležitých věcí.

Do Brna jsem si dovezla aspoň kousek Číny. Draka. Číňané je pouští i v létě.

A tak jsem mu dnes ukázala Kraví horu.


Lidé na mě zase koukali (no jo, zvykla jsem si za tu chvíli na pozornost). Akorát tentokrát jako na magora. Asi :). Nicméně jsem se po cestě seznámila asi s 50 letým kadeřníkem, kterého zaujal nejen drak, ale i můj účes. Nemohla bych se sakra seznámit někdy taky s někým mladším? :D

Málem bych zapomněla - nějaké ty fotky...

Peking, část první
Xian
Chengdu
Peking, část druhá
Bonus - Caution Wet Floor (protože cedulí a opatrnosti není nikdy dost!)