8. 10. 2009

Podzim v Brně - part 2

Keiko a zmatení důchodci

Nevěřili byste, kolik problémů napáchá nápad začít číslovat řady od čísla 3. To vám pak jsou na jednu židličku i dva zájemci, z nichž ani jeden se nemůže zorientovat. A nejlepší stejně byl pár, který suverenně přišel na koncert o den dřív, a tak se 5 minut před začátkem tiše zvedl a zase odešel (tam byli na židličku zájemci hned tři).

Tento koncert jsem vybrala jen díky třem japonským písním v programu. Ze zvědavosti. Ukázalo se však, že hlavní motto celého večera znělo "varhany". Je to nádherný nástroj, který domů jen tak nenacpete. Poprvé jsem si všimla, že se nejspodnější oktávy hrají nohama a člověk si u toho tedy pohodlně neposedí, jako u klavíru. Také noty panu Bártovi musel otáčet bodyguard v růžovém. Jinak bylo na pódiu v Besedním domě vymeteno. Přibližně na každé druhé číslo vpustila do sálu záhadná ruka obsluhující dveře paní Michiyo Keiko, jejíž soprán byl velmi příjemný a doprovázel ať už v latině, češtině nebo japonštině varhanní (převážně duchovní) skladby. Zazněl Dvořák, Janáček i Martinů (který opět malinko vybočoval ze standardu). Japonskou školu zastupoval skladatel Sakai (kterým vám, mně a ani nikomu jinému nic neříká).

Varhany jsou nástroj postavený spíše na souzvuku mnoha tónů, než na nějakých složitých melodiích. Těch páček, co na nich je. Těch píšťal, co v Besedním domě zabírají polovinu zadní stěny... Jen ten hudebník sedící celou dobu k publiku zády, je takový neosobní.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Koho napadl ten geniální nápad takhle číslovat řady? :D

Salla řekl(a)...

Jedine rozumne vysvetleni, ktere me napada, je, ze se prvni dve rady neprodaly (narvano nebylo a vetsina mela listky do I. poradi), takze aby to nevypadalo blbe, prvni dve rady zrusili:D