Mé ukryté, megalomanské a na luxusu závislé ego bylo opět uspokojeno. Jako každý rok jsme se vydaly do galerie a stejně jako před třemi lety si s sebou přinesly další z krásných kreseb pana Kočára. Tentokrát na trochu fantaskní téma (a půlka je moje).
Aby těch příležitostí utrácet peníze nebylo málo, otevřeli nám v Brně restauraci Sushi point. Sushim nepoznamenaná, ale nadmíru zvědavá, jsem vytáhla podobně zaměřeného otce (neb doufat v to, že budu mít někdy kamarády, se kterými bych jen tak někam zašla, jsem už dávno přestala) na pozdní páteční večeři. A musím říct, že to byl zajímavý zážitek. Krásné prostředí, příjemný personál (který mi i demonstroval sílu potřebnou k rozlomení hůlek), zajímavá směsice chutí (začali jsme thajskou polévkou s kokosem) a nakonec samozřejmě pár drahých kousků samotného sushi. Není to něco, co bych mohla jíst denně, nebo ve velkém množství (hlavně ta rýže začne být po chvíli otravná), ale bylo to... zajímavé. Už jsme si slíbili, že v budoucnu zajdeme zase.
Žádné komentáře:
Okomentovat