Fastlane (2002)

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Nebo taky, že zlo plodí jen další zlo. Oba tyto slogany mají v tomto případě pravdu. Pod oním počátečním zlem si je nutno představit dvě hodiny strávené u Svítání. Pod druhou částí pak Fastlane. Propojujícím prvkem je Peter Facinelli, který byl snad jediným světlým momentem prvního jmenovaného a jestli mu Meyerová nenapsala do Eclipse víc jak Novoměsíčních 5 minut, tak s ní nadobro končím! Vlastně první zastávkou na této cestě byla Nurse Jackie, jejíž první řada byla taková jednohubka a teď tvoří jen zanedbatelnou položku v úterní dávce emocí (mimochodem, na tenhle seriál se dá dost dobře koukat už jen kvůli postavě Jackie). Ale teď se vraťme do časů, kdy první série měla ještě automaticky 22 dílů. Fastlane u tohoto čísla i zůstal, katové existovali už tehdy, ale narozdíl od poslední doby se celý ten čas bojácně neplazil při zdi a nepřetvařoval se.

- They may be lesbians, but they have not to stay lesbians
- Van thinks he can turn them
- I let you on a little secret. You are the reason lesbians become lesbians

Fastlane začíná pětiminutovou smrští akce na ploché dráze, na jejímž konci je jeden snajperem odstřelený utajený policista, jedno rozmlácené auto, spousta mrtvých padouchů, chybějících 100 000 dolarů a naštvaný policejní důstojník Donovan "Van" Ray. Vítejte u LAPD. Pilot, jako vždy, musí nastavit výchozí pozici pro seriál. Obvykle v něm něco starého končí a něco nového začíná. Stejně tak jako v Unusuals je hlavním spouštěčem smrt partnera ve zbrani a logickým pokračováním získání nového. V tomto případě je jím bratr padlého vystupující pod jménem (detektiv) Deaqon Hayes. A když to není ženská, musí to být samozřejmě černoch. Navíc do hry vstupuje Billie (něco, co uteklo z Beverly Hills, ale nehraje to tak špatně, jak by se dalo čekat), policejní důstojníce řídící unikátní operaci Candy Store s velice výmluvným heslem "What we seize we keep, what we keep we use", takže její centrála je neustále plná zabavených luxusních aut, motocyklů, šperků, peněz, drog... které jí jsou neustále k dispozici. Jediné, co jí chybí, je personál, kterýžto najde právě v Deaqovi a Vanovi. Odznaky jim zamče do trezoru a od té chvíle se stávají nejutajenějšími z utajených policistů, jejichž náplní práce je chovat se jako zločinci pro dobro věci. Sounds like fun?

V první řadě tři písmenka - McG, duchovní otec a producent Fastlane. Z pilota vytvořil nejen zábavnou jízdu, ale především vizuální předurčení celé série. Režisérsky je to takový hybrid Johna Woo (estetika Face Off) a Davida Finchera (průlety kabeláží apod.), všechno je zatraceně cool, nájezdy kamer, výrazy herců, zpomalené záběry, retrospektiva, hraní si z obrazem... všeho všudy jeden z nejlepších seriálů, co se téhle stránky týče. A překvapivě není vypiplaný jen pilot, jak se bohužel v poslední době častěji a častěji stává, ale úroveň se drží stabilně vysoko až do konce. Takhle bych si představovala moderní verzi Miami Vice. Ze současných seriálů se o oživení tohoto žánru snaží Dark Blue (mimochodem také z LA) a spíš než aby oslňovalo, tak pomalu skomírá (i když dalších pár dílů na zkoušku v létě dostane). Oproti Fastlane je ale značně slow a i herecké výkony jsou takové ospalé.

V rámci zachování atraktivity alternativní LA obývají jen badass nigga gangsteři, drogové kartely a ženy s postavou modelek. Naprosto všichni vlastní jednu, lépe dvě, zbraně, které tasí při každé příležitosti. Když se náhodou někde mihne něco jako civilista, poslouží pravděpodobně jako rukojmí. Všichni vlastní luxusní auta s datem výroby v 70. letech. Většinu času tito obyvatelé tráví v klubech, na soukromých večírcích, nebo jiných akcích, kde se všechny ženy v úsporném oblečení vlní v rytmu kalifornského popu, repu apod. Když už jsem u té hudby, tak musím uznat, že se tu pracuje s písničkami velmi dobře (za vrchol geniality považuju sekvence v Defense, kde se střídají montáže boxu a automobilového závodu za zvuků "Time And Time Again" od Papa Roach, což je, předpokládám, nějaká populární formace přelomu tisíciletí). V podstatě stejný mechanizmus, jako Supernatural a rock.
Co mě pobavilo je fakt, že taková akce v utajení může mít dva pozitivní konce. 1. vše půjde podle plánu, získají se potřebné důkazy a zločinecká organizace se otřese v základech. 2. vše nepůjde podle plánu, bad guys budou vyprovokováni, tasí se zbraně a naši policisté budou nuceni všechny postřílet. Ne že bych to počítala, ale ve většině dílů vyhrává konec s číslem 2. Dobré řešení pro stát s přeplněnými věznicemi.
V neposlední řadě je tu takové zajímavé zjištění - hrdinové seriálů tohoto typu nemívají rodinu, nemívají přátele (krom kolegů) a žijí prací. Jedná-li se o muže, jsou většinou promiskuitní (v Slippery Slope Van potká dvě ženy, které v rámci jiných dílů "svedl", a skončí nahý připoutaný k posteli - don't ask). A divákům je to předkládáno jako ideál.

Po dějové stránce se mi líbí vzít si na pomoc obě dvě zmíněné show - tedy Unusuals a Dark Blue. Všechny tři totiž začínají v prvním díle kompozicí nového stavu v zaběhlých kolejích policejního života (2x LAPD, 1x NYPD). Unusuals dál volí poněkud nešťastnou cestu. Snaží se v rámci jednoho dílu vnutit divákovi postavy tím, že naplno odkryje jejich karty a pak vyšle signál - zajímá-li tě problém některé z nich, musíš se dívat dál. Dark Blue je poněkud mírnější, staví spíš na morálních otázkách a diváka chytá na jeho zvědavost, jak moc na temnou stranu ti kladní zajdou, a problémy postav nechávají jako záložní plán (chcete vědět, co to má Carter za prášky? Zajímá vás temná minulost Jaimie? Odejde od týmu Ty protože se mu narodí dítě? Dívejte se dál) . Fastlane je přímočařejší. Akce, akce, akce, cool postavy (ovšem pozor, ploché nejsou v žádném případě), akce, akce, akce. Něco jako děj se objevuje v podobě Rollanda Hilla z Internal Affairs, který chce co? Co? Bohužel jako vždy operaci Candy Store zrušit a sebrat tak klukům jejich zábavu (are they cops that look like criminals, or are they cops that act like criminals?). Občas se v rámci dílu objeví něco z minulosti postav (Billie a drogy, Van a jeho zavřený otec, Deaq a jeho rodina), ovšem tvůrci v žádném případě nic před diváky netají s příslibem budoucího odhalení. A ve finále to zatím Fastlane dotáhl na víc dílů než zbylé dva v součtu.

Popravdě, nedokázala jsem si Facinelliho představit v akční věci. V Nurse Jackie je to takový cocky asshole (abych byla přesná), ve Stmívání zase dobrota sama. Ve Fastlane z Vana vytvořil lamače dívčích srdcí a ultimátního idola (nebýt toho charizmatickýho hlasu, tak ho nepoznám). Myslím, že kdyby byla cílová skupina tohoto seriálu dívky 18+, tak běží do teď. Vůle psát diplomovou práci, když vám něco takového leží jen dvě kliknutí daleko, je na bodu mrazu. Ale úderem července jsem rozhodnutá Fastlane otitulkovat. Zaslouží si to... a nebo si zasloužím já ještě chvíli v tomhle světě strávit.

Edit: Právě jsem zjisila, že na DVD byla písnička Time and time again vyměněna za jinou a dosti mě to rozladilo. Scéně to uškodilo. Původní verzi jsem si ale prozřetelně vystřihla.