Čím to, že na opery to nikoho v mém okolí netáhne? A přitom...
Kam se hrabe Lucas, to se nedá srovnat!
Wagner. Jeho Jízdu Valkýr zná snad každý, ale většinou se mu pod ní díky kinematografii vybaví Vietnam a vrtulníky (nebo Vietnam a Dr. Manhattan). Někdy před prázdninami 2010 Palace Cinemas uvedla první díl Prstenu Nibelungů - Rýnské zlato. Zašla jsem si na něj. Takové zajímavé fantasy ze světa severských bohů, obrů, trpaslíků, na jehož konci vznikne Valhalla. V prosinci následovala Valkýra (oboje přímý přenos z La Scaly). Poněkud rozsáhlejší dílo (3 dějství, 2 přestávky, 5 hodin). Mocný prsten je zmíněn asi jednou. Na začátku se zde opětovně setkají dva sourozenci - dvojčata, kteří se do sebe zamilují a jakmile zjistí, čím si doopravdy jsou, tak (ne, nepřijde Han Solo) spáchají incest a ve druhém dějství již čekají potomstvo. Valkýra vlastně jen připravuje půdu pro příchod hrdinného Siegfrieda (což je ten produkt incestu). Ale i tak je ohromující. Až tak, že mám doma lístek na přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku, který proběhne v Mahenově divadle v květnu. A s kolegyní jsme na ni přemluvili kolegu - zarytého metalistu. Krom zmiňované Jízdy Valkýr, která otevírá 3. dějství, se ke konci objevuje ještě jeden drobný motiv, který byl později vykraden a použit v jednom z témat v Zimmerově Crimson Tide.
To jsem zase měla slabou chvilku, týden samoty před sebou a Petra na Skypu. Dopadlo to objednáním lístku na La Traviatu. Ze záhadného názvu se vyklubal příběh prostitutky, která našla konečně svoji osudovou lásku, ovšem na naléhání otce jejího vysněného objektu ji opustila. A taky nějak moc kašlala celou dobu.
Důležitý poznatek - když si nekoupíte program, netušíte, kolik přestávek a dějství vás čeká. Byla jsem tedy okolnostmi nucena se při druhé děkovačce (při které se roznášely kytky) otázat vedle sedící důchodkyně, jestli to ještě bude pokračovat. Bylo mi řečeno: Ještě musí přece umřít! Ale klaní se, jako by už byl konec. A taky že umřela. Bylo to takový smutný. Poslední dějství se celé odehrávalo v prosté místnosti, kam se hrdinka na své poslední dny uchýlila. Napřed se přišel omluvit otec, pak vše konečně došlo její lásce... no a pak se jí nechtělo umřít, ale to už nijak neovlivnila. A kolem jezdil pohřební vůz.
Sice se to do oper moc nehodí, ale poté, co jsme s výše zmíněnými kolegyní a kolegou zašli na Black Swan (nikdy si od nikoho nenechám stříhat nehty!) už vlastníme lístky na červnové představení Labutího jezera. Ano, i ten náš metalista :). Pěkně do 3. řady, aby baletkám (dle jeho přání) viděl na očička.
Klasika - checked
To jsem zase měla slabou chvilku, týden samoty před sebou a Petra na Skypu. Dopadlo to objednáním lístku na La Traviatu. Ze záhadného názvu se vyklubal příběh prostitutky, která našla konečně svoji osudovou lásku, ovšem na naléhání otce jejího vysněného objektu ji opustila. A taky nějak moc kašlala celou dobu.
Důležitý poznatek - když si nekoupíte program, netušíte, kolik přestávek a dějství vás čeká. Byla jsem tedy okolnostmi nucena se při druhé děkovačce (při které se roznášely kytky) otázat vedle sedící důchodkyně, jestli to ještě bude pokračovat. Bylo mi řečeno: Ještě musí přece umřít! Ale klaní se, jako by už byl konec. A taky že umřela. Bylo to takový smutný. Poslední dějství se celé odehrávalo v prosté místnosti, kam se hrdinka na své poslední dny uchýlila. Napřed se přišel omluvit otec, pak vše konečně došlo její lásce... no a pak se jí nechtělo umřít, ale to už nijak neovlivnila. A kolem jezdil pohřební vůz.
Sice se to do oper moc nehodí, ale poté, co jsme s výše zmíněnými kolegyní a kolegou zašli na Black Swan (nikdy si od nikoho nenechám stříhat nehty!) už vlastníme lístky na červnové představení Labutího jezera. Ano, i ten náš metalista :). Pěkně do 3. řady, aby baletkám (dle jeho přání) viděl na očička.
Žádné komentáře:
Okomentovat