Náhoda, náhoda, náhoda
Sedím si tak na koncertě a asi poprvé v životě poslouchám něco od Roberta Schumanna. Celou dobu jsem měla pocit, že většina hrané hudby je beze změn použitelná do soundtracku k nějakému americkému velkofilmu. Jen málo pasáží mělo takový ten starý "bachovský" odér, který se hodí spíš k ozvučení bálových scén ve filmu z doby renesance (ano, jsem si vědoma že zrovna pletu dohromady tři různá časová období). Prostě si vybavte některé scény z Man in the Iron Mask a jsme doma. Sama jsem byla překvapena. Dokonce se sem tam vynořila 4 notová sekvence z Lawrence z Arabie (neříká se tomu paranoia?)
To samo o sobě nemá žádnou informační hodnotu. Jenže...
Dnes (ale spíš už včera) na TV JOJ běžel jeden z nejúžasnějších filmů - Willow Rona Howarda. S kouzelnou hudbou Jamese Hornera, jejíž odlesky (respektive jistou "zlou" fanfáru) jde najít v mnoha dalších filmech (Troja, Enemy at the Gates...). Někdo tomu říká vykrádání. Uplynulý semestr mě přesvědčil o tom, že baroko, ze kterého největší soundtrackový mistři držící se tradiční línie orchestrace vychází, bylo plné půjčování si cizích motivů a jejich recyklace. Hudba patří všem.
Moje sestra chodí na konzervatoř a když jsem se opět rozplývala nad hlavním hudebním tématem, prohodila jen, že Willow patří Schumannovi. Ctěnému čtenářstvu nezbývá, než se přesvědčit na vlastní uši.
(pokud by se našel nějaký "analfabet", tak pro osvěžení maestro Horner)
P.S. tak mě napadlo spočítat kombinaci všech možných různých melodií o 10 notách (délku nebereme v potaz) v rozsahu 4 oktáv. Pouhé transponace by se samozřejmě vyloučily. Zatím to vypadá na sofistikovaný kombinatorický problém.
To samo o sobě nemá žádnou informační hodnotu. Jenže...
Dnes (ale spíš už včera) na TV JOJ běžel jeden z nejúžasnějších filmů - Willow Rona Howarda. S kouzelnou hudbou Jamese Hornera, jejíž odlesky (respektive jistou "zlou" fanfáru) jde najít v mnoha dalších filmech (Troja, Enemy at the Gates...). Někdo tomu říká vykrádání. Uplynulý semestr mě přesvědčil o tom, že baroko, ze kterého největší soundtrackový mistři držící se tradiční línie orchestrace vychází, bylo plné půjčování si cizích motivů a jejich recyklace. Hudba patří všem.
Moje sestra chodí na konzervatoř a když jsem se opět rozplývala nad hlavním hudebním tématem, prohodila jen, že Willow patří Schumannovi. Ctěnému čtenářstvu nezbývá, než se přesvědčit na vlastní uši.
(pokud by se našel nějaký "analfabet", tak pro osvěžení maestro Horner)
P.S. tak mě napadlo spočítat kombinaci všech možných různých melodií o 10 notách (délku nebereme v potaz) v rozsahu 4 oktáv. Pouhé transponace by se samozřejmě vyloučily. Zatím to vypadá na sofistikovaný kombinatorický problém.
Žádné komentáře:
Okomentovat