Part 3: Vánoční Ryba

"Vidíš vidíš Friedrichu, kdyby jsi se lépe učil, nemusel jsi v betlému dělat osla. Mohl jsi být něco krásného, jako tady Schiller. I když ten vlastně dělá vola..."

První hříšná myšlenka, když jsem se soukala do reprezentativnějšího oblečení a nenáviděných kozaček, byla, že usnout v první řadě bude pravděpodobně společensky osouzeníhodný akt. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

Českou mši vánoční jsem před lety naživo slyšela. Neurazila, ale ani nijak neoslnila. Divadelní soubor Slawjena ale všechno změnil. Nejen že jsem na spánek zapomněla hned v úvodu, ale na závěr jsem byla nabitá energií víc než po litru kvalitního brazilského kofeinu.

Hlavním protagonistou byl (jak jinak) Jan Jakub Ryba (s image Tennantova Doctora a učitelským charizmatem Indiana Jonese) a jeho třída instabilních žáčků. Děj byl poskládán tak, aby nenuceně mohl odprezentovat celou obsáhlou skladbu a přitom diváky pobavil. Takže se tu dalo setkat s parodií jisté reklamy ("Nemohu vám napsáti opus vánoční, neb ničeho neslyším... *na stole se objevuje láhev Radegasta*) i Da Vinciho Poslední večeře. Jednotlivé obrazy pak byly propojovány absurdními předtočnými klipy, které přinášely faktografické údaje z Rybova života.

Netradiční byla i použitá orchestrace. Od lidové cimbálky k elektrickým kytarám a rockovým rytmům, které (světe div se) spolu se starými texty a původní melodií vytvářely zajímavý a chytlavý kompilát. Důkazem budiž, že jsem během následujícího týdne byla schopná Rybovku identifikovat jak v rádiu, tak v televizi hned několikrát (a nepřepla/ladila jsem).

A tak pomalu skončil nekonečný, hudbou protkaný čtvrtek.