18. 1. 2008

Silvestr

(pozdě ale přece)

Pár lidí mě bombarduje dotazy, kdy i já sepíšu paměti ze Silvestrovské noci. Asi budou zklamaní, neboť se jim nedostane žádného obšírného lyricko-epického románu, jen několika smysl nedávajících výtržků z kontextu. A navíc (abych zabila čas a odradila od čtení - muhaha) nejprve trocha té lyriky...

Někteří se ptají proč. Proč Salla tentokrát zavrhla zaběhnutý styl Silvestrů a utekla daleko na sever. Někteří ví, někteří si myslí že ví (a zbytek to nezajímá). Tak tedy pozvání na chatu do Rokytnice od Andyho (zvaného Nightstalker) mi leželo na stole dlouho a původně bylo zavrhnuto. Avšak Koprcon ukázal, že lidé, se kterými jsem chtěla přelom roku trávit, o řešení Silvestra zrovna moc nestojí a i když se tváří na veřejnosti, že jsou k sobě milí, uvnitř něco pořádně skřípe. I já jsem součástí této šarády a řekla jsem si, že mi to za to asi nestojí. Ještě během prosince se objevilo pár náznaků, že by Silvestr v Brně přece jen mohl proběhnout, ale v soukromí ho samotní tvůrci odsuzovali ke zkáze. Zakoupila jsem tedy lístky na autobus (7 hodinová cesta přes Prahu) a tím si svůj osud zpečetila.

Moji oblíbenou postavou v každodenním RPG je dáma. Miluju luxusní chvilky. Užívám si přestávky na opeře s martini v ruce, kávy s griotkou na gauči v mé oblíbené kavárně, horké napuštěné vany v koupelně rozezvučené Williamsem, kromě tenisek nedám bez podpatku ani ránu... a já se dobrovolně rozjela do míst, kde tekoucí voda byla jen lehce nad bodem mrazu (asi jako v kopřivnické ZŠ), "koupelna" byla pokrytá 20cm vrstvou kvalitního ledu a o zbytku sociálního zařízení se raději zmiňovat nebudu, abyste neměli špatné sny (řekněme, že absence osvětlení byla největší výhodou). A světe div se, já si ty 4 dny mimo civilizaci docela užila.

Celé osazenstvo vám vyjmenovávat nebudu. Maximálně můžete znát Andyho, Banea, LukeArchera a (pochybuji že) Kroozeho. Se zbytkem tvořeným několika drahými polovičkami jmenovaných a několika neznámými (ale fajn) lidmi to dalo dohromady 10 osob + irský setr, který se mě skoro každou noc pokusil odstěhovat z postele.

Náplň dní byla celkem homogenní. Jelikož byli všichni vysokoškolsky zatížení, leželo se v učení (jen pan Vejnar prohlašoval, že se on sleduje do školy filmy), hrálo se AoE II po síti (vždy jsem prohrála se svojí pacifistickou a šetrnou strategií), koukalo na béčkové filmy, topilo v kamnech, diskutovalo...
Přelom roku se rychle přiblížil, otevřelo se šampaňské (které jsem celý večer ze solidarity dopíjela, neb zbytek začal hyzdit víno kolou a nebo otevřel pivo), venku se ehm nepřiťuklo, neboť bylo škoda špinit skleničky, pokochali jsme se Rokytnickou verzí Války světů a kolem třetí hodiny ranní usedli (ti co neodpadli) k Citadele. To je taková kartičková hra o stavění města. Byla jsem 3. z 6, což je úspěch vzhledem k tomu, že jsem byla sice ještě schopná číst, ale smysl vět mi unikal.

1.1. se začala chata pomalu vylidňovat. Zkoušky jsou sviňa. Já byla ještě před příjezdem upozorněna, že 1. jezdit nemám, neboť všichni zůstávají až do druhého. A tak jsem neodjela. Poslední den tedy probíhal ve složení Andy, Bane, Krooze a já. Vrcholnou událostí se stala večeře. Andy dostal šílený nápad udělat fondue. To vezmete kotlík, umyjete ho, zjistíte zda máte olej, naplníte ho, zjistíte, zda toho oleje nemáte ještě někde trochu, dolejete ho, postavíte na kamna a čekáte. V průběhu přípravné fáze bylo málem fondue 2x zrušeno...ale olej se nakonec našel (a bylo ho dost).
Až olej začne vřít, připravíte si číslo na hasiče a záchranku a kotlík přemístíte na stůl, kde se budoucí chemik pokusí zapálit pochybný líh (po půl hodině snažení to začalo vypadat slibně).
Při pohledu na tři hladové pány je tradiční postup "jeden kousek masa na jednom napichovátku" vyměněn za více barbarský, tzv. "pánvičkový". V průběhu několika hodin (u Resident Evilu III a Carpentrových Upírů ) se nám tak podařilo opéct nejenom zbytky masa ze špízu, ale i cibuli, houby, papriku a poněkud rozpačitě rozložit plátkový sýr.

Cesta zpět byla poučná z hlediska studie počtu osob, lyží a snowboardů v jednom autobuse. Chvílemi jsem se bála, že lyžáky tvořící opěrku mého sedadla mě při prudším brždění dekapitují. Ať žijí místenky. V Praze mezitím nehorázně zdražili, takže jsem se tamního trafikanta snažila marně přesvědčit, že po mě takovou sumu nemůže chtít. Na Florenci jsem poprvé objevila internetovou kavárnu Student Agency (vřele doporučuji). Co nedoporučuji je film Lantana (znechuceně jsem přeladila na vážnou hudbu).

A to bude asi tak vše zajímavé, co se událo. Jestli Andy zase někdy připraví na své chatě akci (jak slibuje už od příjezdu domů), asi se opět přidám.

11 komentářů:

Cece řekl(a)...

Ha! Výborně, díky za report, takový pohodový Silvestr je fajn :-)

Sid řekl(a)...

Bezvadný reportík :) ... Sallo, udělala jsi dobře ;)

Anonymní řekl(a)...

Tak jsem si to konečně přečetla... A tohle jsi za nás vyměnila? :D :D :D Aspoň jsi byla s hodnými a milými lidmi :)

Salla řekl(a)...

Ja myslím, že jsem moc neprohloupila:). A navíc jsem tam snad ani nikomu nevadila;)

Anonymní řekl(a)...

Šťastná to žena :D

Andy řekl(a)...

Akorát Piérovi ses moc nelíbila... :)

Salla řekl(a)...

andy: naopak, druhou noc mi narval cumak az za krk:D. A dokonce me poslouchal, kdyz jsem ho chudaka odkazala do panicciny postele, kdyz jsi na nej furt slapal:D.

Sid řekl(a)...

Kdo je Piérre?? XD

Salla řekl(a)...

Sid: pierre je irskej setr Archieho slecny

LukArcher řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
LukArcher řekl(a)...

haf haf, já mám náhodou Sallu rád :o) ona hodná a zahřejvala mě :o)
Abych to trochu doplnil tak Salla vyměnila nejůžasnější bobařsko-koulovčsko-vesněhuválecí akci celého zájezdu za proradné ležení v kvantové mechanice nebo jak se ta zpropadená věc v těch slaidech jmenuje :o) asi bych měl taktéž začít opět přispívat na svůj blog :o)