Antoš Rudolf* se ve škole možná nudil, ale já tento semestr odmítám. Konec státem placeného vzdělávání se blíží a já svůj zbylý čas hodlám zneužít a vyždímat, co to půjde. Tak tedy diplomová práce, něco málo informatiky, aby se neřeklo, ale hlavně moje oblíbená teorie filmu.
Nejprve to lehčí - Klasický/postklasický Hollywood. Předmět, který by měl umožnit náhled do fungování továrny na sny. Hned první přednášku nám byl puštěn dokument o vývoji Hollywoodského systému 60. - 80. let. Nebyl opomenut král béček Roger Corman, ani začátky nejslavnějších režisérů té doby. A protože přednáška nebyla dostatečně dlouhá, pan profesor se rozhodl jednu kapitolu přeskočit (prý že bez ní žít můžeme). A víte, čeho se týkala? No jistě, pana Lucase a jeho trilogie. Ironie, že?
Dostáváme se ale pomalu k tomu důležitému. Stydím se. Viděla jsem víc asijských filmů, než českých. Ta naše kinematografie mě stále míjí. Tudíž jsem se rozhodla na sebe ušít boudu a zapsat se na Českou novou vlnu. Nevím, jestli si v květnu poděkuju. Předpokladem k dokončení je shlédnutí asi padesátky titulů z 60. let, teoretický test a esej (!!!) + 2 hodiny přednášek a 2 hodiny projekcí týdně. Jde z toho pomalu strach. Ale já jsem prostě masochista. Možná to ve finále nebude vůbec špatné (až na tu esej (!!!)). Začalo to totiž velmi zajímavě (a teď už u toho důležitého konečně jsme).
Konec jasnovidce - Vladimír Svitáček, Ján Roháč (1957)
Měla jsem dát starým českým filmům šanci dřív. Jsou černobílé, technologicky nedokonalé, ale můžou mít duši. Třeba hned tato první, půlhodinová (skoro) anekdota s Milošem Kopeckým v roli veleváženého jasnovidce, jehož práci jednoho krásného dne znárodní stát a z něj udělá úředníka na jasnovidecké divizi se vším, co k tomu patří (rutina, fronty, sekretářky, papírování, úřední doba...). Celý sál plný mladých lidí se dobře bavil.
Navíc si člověk uvědomí, že nejen teď je doba, kdy ve filmech vidíme ty samé tváře (Trojan, Macháček, Holubová, Dušek...), i tehdy byla oblíbená skupina herců, kteří snad hráli všude (Bohdalová, Lipský, Kemr, Horníček...).
Černobílá Sylva - Jan Schmidt, Pavel Juráček (1961)
Sylva je budovatelsky založená zednice z party Máni Wolfové. Jediný problém je, že právě vypadla z filmu do dnešní reality. Nejenže se na stavbách v centru Prahy radostně nezpívá, dokonce si soudruzi opravují ornamenty pro soukromý sektor. Nakonec Sylva skončí v rukou studentů FAMU, z nichž někteří by z ní udělali seminární práci, ti teoretičtí by se pokusili znásilnit myšlenku a zjistit, zda zanikne. Do toho se kolem motá Sylvin duchovní otec (tedy pan režisér) a přemýšlí, jak by ji co nejvíce využil.
Černobílá Sylva je absolventský film dvojice uvedené výše a stejně jako Konec jasnovidce byla na pár let zakázána. A já se nedivím. Pro soudruhy asi těžko stravitelná porce vtipu a kritiky. Výborné.
Jsem zvědavá na pondělí.
*Antoš Rudolf - dítě kolotočnické - inventář jedné povídky, kterou jsem asi před 10 lety recitovala v rámci dramaťáku a jejíž úryvky se mi občas vybaví.
Nejprve to lehčí - Klasický/postklasický Hollywood. Předmět, který by měl umožnit náhled do fungování továrny na sny. Hned první přednášku nám byl puštěn dokument o vývoji Hollywoodského systému 60. - 80. let. Nebyl opomenut král béček Roger Corman, ani začátky nejslavnějších režisérů té doby. A protože přednáška nebyla dostatečně dlouhá, pan profesor se rozhodl jednu kapitolu přeskočit (prý že bez ní žít můžeme). A víte, čeho se týkala? No jistě, pana Lucase a jeho trilogie. Ironie, že?
Dostáváme se ale pomalu k tomu důležitému. Stydím se. Viděla jsem víc asijských filmů, než českých. Ta naše kinematografie mě stále míjí. Tudíž jsem se rozhodla na sebe ušít boudu a zapsat se na Českou novou vlnu. Nevím, jestli si v květnu poděkuju. Předpokladem k dokončení je shlédnutí asi padesátky titulů z 60. let, teoretický test a esej (!!!) + 2 hodiny přednášek a 2 hodiny projekcí týdně. Jde z toho pomalu strach. Ale já jsem prostě masochista. Možná to ve finále nebude vůbec špatné (až na tu esej (!!!)). Začalo to totiž velmi zajímavě (a teď už u toho důležitého konečně jsme).
Konec jasnovidce - Vladimír Svitáček, Ján Roháč (1957)
Měla jsem dát starým českým filmům šanci dřív. Jsou černobílé, technologicky nedokonalé, ale můžou mít duši. Třeba hned tato první, půlhodinová (skoro) anekdota s Milošem Kopeckým v roli veleváženého jasnovidce, jehož práci jednoho krásného dne znárodní stát a z něj udělá úředníka na jasnovidecké divizi se vším, co k tomu patří (rutina, fronty, sekretářky, papírování, úřední doba...). Celý sál plný mladých lidí se dobře bavil.
Navíc si člověk uvědomí, že nejen teď je doba, kdy ve filmech vidíme ty samé tváře (Trojan, Macháček, Holubová, Dušek...), i tehdy byla oblíbená skupina herců, kteří snad hráli všude (Bohdalová, Lipský, Kemr, Horníček...).
Černobílá Sylva - Jan Schmidt, Pavel Juráček (1961)
Sylva je budovatelsky založená zednice z party Máni Wolfové. Jediný problém je, že právě vypadla z filmu do dnešní reality. Nejenže se na stavbách v centru Prahy radostně nezpívá, dokonce si soudruzi opravují ornamenty pro soukromý sektor. Nakonec Sylva skončí v rukou studentů FAMU, z nichž někteří by z ní udělali seminární práci, ti teoretičtí by se pokusili znásilnit myšlenku a zjistit, zda zanikne. Do toho se kolem motá Sylvin duchovní otec (tedy pan režisér) a přemýšlí, jak by ji co nejvíce využil.
Černobílá Sylva je absolventský film dvojice uvedené výše a stejně jako Konec jasnovidce byla na pár let zakázána. A já se nedivím. Pro soudruhy asi těžko stravitelná porce vtipu a kritiky. Výborné.
Jsem zvědavá na pondělí.
*Antoš Rudolf - dítě kolotočnické - inventář jedné povídky, kterou jsem asi před 10 lety recitovala v rámci dramaťáku a jejíž úryvky se mi občas vybaví.
Žádné komentáře:
Okomentovat