14. 2. 2010

Hello, Dolly!

Jsem Arizona, napůl prozkoumaná, napůl divoká.
Irenko, co to máte ve skříni?

Hello, Dolly! mám provždy spojeno s My Fair Lady a komediemi z 60. let, které se čas od času objeví ve víkendové nabídce ČT2... a které mě nikdy nelákaly. My Fair Lady (ze Zelňáku) už prkny MdB procupitala, takže teď došlo i na Dolly.

Elegantní Dolly Leviová (Ivana Vaňková) je velice činorodá osoba, která vyniká především v umění dohazování a manipulace. Jejím vrcholným kouskem ovšem bude přesvědčit zapšklého vdovce a půlmilionáře Horáce Vandergeldera (Petr Štěpán), že právě ona je pro něj ta pravá, a při jednom spáruje i jeho dceru s jistým umělcem. Je to ten typ příběhu, kde nikdo nepřijde zkrátka a když sejde z jedné svatby, za rohem čeká už další, neboť počty chlapců a dívek zde vychází naprosto stejně. Je to taky ten typ příběhu, který se životu nepodobá ani omylem. Plno barev, šťastných lidí, malebných scenérií (při představení Harmonia Garden mi spadla čelist, to se vážně povedlo), překrásných kostýmů a velkolepých hudebních čísel s velice líbivou choreografií ve stylu Broadwaye. Není to nic mimořádného, ale jednou za život by se člověk mohl přecpat něčím načančaně sladkým, ne snad?

Žádné komentáře: