Vánoce

Vánoce jsou pryč. Letos uběhly vcelku rychle a hladce. Přiznám se, trošku při nich trpím. A to hlavně z toho titulu, že jsou to státem posvěcené narozeniny fiktivní (literární) postavy. No nesmějte se mi. A nejvíc se mi v tomto momentě příčí zpívat koledy. Možná to má své kouzlo, pokud jsou přítomny malé děti. Ale králíkovi je to vpodstatě jedno - hlavně že je plno papírů a krabic na cupování.

Vánoce jsou pro mě momentem, kdy se vykašlu na svoji celoroční šetrnost a snažím se vymyslet, čím lidem ve svém okolí udělat radost. Letos se mi to povedlo, sehnala jsem přes net kalendář s obrazy mistra Kočára (to jest stejný malíř, který má na svědomí obraz nad naší pohovkou) pro mámu. Babička nám tradičně oznámila, že z tak drahých dárků nemá žádnou radost, a já konečně dostala hromadu pitomostí co potěší (čaje, brazilskou kávu, bylinky do koupele...). Samozřejmě kromě potřebných propriet, na které během roku nejsou peníze, a něco mála dražších zbytečností, které prostě mé nenasytné já mít musí (čerstvý překlad filmové bible Film history od Bordwella a Thompsonové).
Štědrý večer se táhl ve znamení nově nabyté Říše slunce a sedmičky růžového vína.
Kéž by se něco podobného opakovalo i příště...