Tak jsem dnes konečně slyšela v živém podání ukázku z Korngoldovy tvorby.
Koncert D dur pro housle a orchestr op. 35.
Řeknu vám, že to byl zážitek. Kromě obdivuhodného výkonu hlavní sólistky (kam na ty nápady Korngold chodil?) zaujal především podbarvující orchestr. Tak nějak jsem si vzpomněla, že nás už brzo čeká další Indiana Jones. Korngold vážně spadá do stejné kategorie jako Williams. Chvílemi si člověk vzpomene na úvodní suitu z Last Crusade, pak zase na hektické Follow me z Always. Ne že by byla podobnost melodická, ale ta atmosféra, která z toho dýchá...
(pro zájemce - 3. věta, která mě oslovila nejvíc)
Zbytek koncertu tvořil jakýsi Barber (dobré, ale ne výjimečné až na pár momentů) a Gershwin s Bernsteinem.
3 komentáře:
Samuel Barber?! Copak jsi neslyšela Platoon? Adagio for Strings?!
Neslysela. Videla. V nemcine. Uchvatily me jine veci. Budu muset casem napravit a pak se vratim v case a panu Barberovi se jiste omluvim.
cau prosimvas nevite kde by jse dala sehnat nejaka hudebni ukazko od E.W. Korngolda. Pokud ano ozvete se prosim na c.lazy.c@seznam.cz
Okomentovat