Už jsme byli na otočku v Praze, proč si nezajet na otočku do Vídně.
Tentokrát se záminkou stala výstava lákající na památky z doby faraona Tutanchamona, které byly na chvíli zapůjčeny z Egyptských muzejí.
Je to tak trochu podobné Titanicu. Pěkně udělané, návštěvnost tak akorát, ale vcelku komorní.
Hlavně tedy chybí Tutanchamon:). Pro někoho, jako jsem já, kdo v Egyptě nikdy nebyl, je to ale zajímavá zkušenost - moci se zblízka kouknout na věci, které byly vyrobeny před 3000 lety. Páni, to je číslo... Místy jsem byla fascinována umem, který stvořil nejrůznější sošky, zlaté šperky až po poněkud kolosálnější sochu výše zmíněného faraona, kterou do muzea vecpali. Stát v Egyptě pod těmi opravdu monumentálními, musí být zážitek.
Nejhorší sprcha je krámek se suvenýry, který následuje hned za dveřmi potemnělé "pohřební komory". Ufff... Tutanchamon Monopoly - to už je zvěrstvo. A pak vám cestou ven do ruky vrazí letáček s pozvánkou na Tutanchamon - das Muzikal.
Tutanchanom tedy zabil 1,5 hodiny. A pak před námi stálo rozhodnutí - Kunsthistorische museum oder Naturhistorische museum? Malby jsem viděla pár let dozadu, takže jsme se rozhodli kouknout do Přírodovědeckého. A musím říct - kam se hrabe Národní muzeum v Praze. Už expozice s mikrosvětem je jako jiříkovo vidění, samý mikroskop, 3D obrázky, nadživotní model planktonu (hehe)...
Celé ho proběhnout nám trvalo přes 4 hodiny. Dinosaurů je tam poskrovnu, zato zabírají nejvíce místa. Z Ultrasaura se vešla do sálu pouze noha.
V expozici dějin lidstva jsem postřehla zajímavou věc - národy s propracovaným posmrtným náboženstvím celý život vyráběly předměty pro své budoucí mrtvé. Zato pravěcí lidé od Býčí skály se tímto zaobírat nemuseli, tudíž měli čas vyrábět hlouposti (věci identifikované jako varné spirály a sichrhajtsky).
Jako bonus byl nalezen suterén s vivárii, kde nás zaujala ještěrka lezoucí po stropě. Chudák se nemohla rozhodnout, kam že to chce dolézt, a když jí začaly padat přední nožičky, inteligentně se chytla za svoji zadní nohu, čímž dokonala dílo zkázy a nechápavě hleděla, jakže se to ocitla opět na zemi.
Zbytek výletu probíhal opět pod taktovkou cestovní kanceláře. Výlet na zrenovovanou kapli královny Sissi se nevyvedl, neboť začalo pršet. Zmoklí jsme tak viděli stůl a dvě židle za sklem. Výživné.
V Mikulově jsem svedla boj s automatem na předražené kafe, který nejprve nebral padesátikoruny a když jsem sehnala dvacku, oznámil, že nehodlá rozměňovat. Aspoň jsem po cestě poslechla OST k 3. sérii Lost. Den to tudíž nebyl ztracený.
Je to tak trochu podobné Titanicu. Pěkně udělané, návštěvnost tak akorát, ale vcelku komorní.
Hlavně tedy chybí Tutanchamon:). Pro někoho, jako jsem já, kdo v Egyptě nikdy nebyl, je to ale zajímavá zkušenost - moci se zblízka kouknout na věci, které byly vyrobeny před 3000 lety. Páni, to je číslo... Místy jsem byla fascinována umem, který stvořil nejrůznější sošky, zlaté šperky až po poněkud kolosálnější sochu výše zmíněného faraona, kterou do muzea vecpali. Stát v Egyptě pod těmi opravdu monumentálními, musí být zážitek.
Nejhorší sprcha je krámek se suvenýry, který následuje hned za dveřmi potemnělé "pohřební komory". Ufff... Tutanchamon Monopoly - to už je zvěrstvo. A pak vám cestou ven do ruky vrazí letáček s pozvánkou na Tutanchamon - das Muzikal.
Tutanchanom tedy zabil 1,5 hodiny. A pak před námi stálo rozhodnutí - Kunsthistorische museum oder Naturhistorische museum? Malby jsem viděla pár let dozadu, takže jsme se rozhodli kouknout do Přírodovědeckého. A musím říct - kam se hrabe Národní muzeum v Praze. Už expozice s mikrosvětem je jako jiříkovo vidění, samý mikroskop, 3D obrázky, nadživotní model planktonu (hehe)...
Celé ho proběhnout nám trvalo přes 4 hodiny. Dinosaurů je tam poskrovnu, zato zabírají nejvíce místa. Z Ultrasaura se vešla do sálu pouze noha.
V expozici dějin lidstva jsem postřehla zajímavou věc - národy s propracovaným posmrtným náboženstvím celý život vyráběly předměty pro své budoucí mrtvé. Zato pravěcí lidé od Býčí skály se tímto zaobírat nemuseli, tudíž měli čas vyrábět hlouposti (věci identifikované jako varné spirály a sichrhajtsky).
Jako bonus byl nalezen suterén s vivárii, kde nás zaujala ještěrka lezoucí po stropě. Chudák se nemohla rozhodnout, kam že to chce dolézt, a když jí začaly padat přední nožičky, inteligentně se chytla za svoji zadní nohu, čímž dokonala dílo zkázy a nechápavě hleděla, jakže se to ocitla opět na zemi.
Zbytek výletu probíhal opět pod taktovkou cestovní kanceláře. Výlet na zrenovovanou kapli královny Sissi se nevyvedl, neboť začalo pršet. Zmoklí jsme tak viděli stůl a dvě židle za sklem. Výživné.
V Mikulově jsem svedla boj s automatem na předražené kafe, který nejprve nebral padesátikoruny a když jsem sehnala dvacku, oznámil, že nehodlá rozměňovat. Aspoň jsem po cestě poslechla OST k 3. sérii Lost. Den to tudíž nebyl ztracený.
Žádné komentáře:
Okomentovat