Prague Proms

Overture

Docela nezvyk vyrazit do Prahy až v pozdní dopoledne. I tak jsem měla co dělat, abych stihla kýžený spoj MHD a následně zjistila, že stojím frontu u autobusu na Košice. Pán mě sice přesvědčoval, že je tam hezky, ale Český národní symfonický orchestr bych tam asi nepotkala.

Na Florenci na mě čekal Aldy. Obětoval se, aby mi dělal doprovod do Valdštejnské jízdárny, kde probíhá výstava tušových kreseb čínských mistrů z přelomu 19. a 20. století. Čínská zátiší většinou obsahují vyobrazení rostliny a hmyzu, sem tam rajka, rybka, kreveta nebo vitální krab. Pak nějaké ty grandiózní krajinky, minimalistické pohledy na život na vesnicích, koníci a zřídka i obraz, který vypadá jako rozmazaná tušová kaňka (kdo ví, co bylo původně záměrem). Aby pořadatelé naše kritické oko spražili, připravili v jedné části expozice workshop. Jelikož jsme v brzkém odpoledni v galerii byli jen my a 4 hlídači (a mé protesty nebyly brány v zřetel), celý stůl jsme obsadili, zabrali všechny tuše a jali se vyzkoušet si na vlastní kůži (tedy papír), jak se s tuší kreslí (a píše). Ano, není to nic jednoduchého. Aldy se pokusil obkreslovat rostlinný motiv na manuálu, já pojala svoje dílo ryze abstraktně (vyšel z toho krvavý strom s několika nesouvisejícími větami). Doufám, že příště naše obrazy najdeme za sklem. S podivem oblečení neutrpělo žádné trvalé následky.
Dalších deset minut jsme strávili pozorováním majestátního páva, který se domáhal vstupu do galerie. Pávy se ve skutečnosti přilehlá zahrada jen hemží (a někteří jsou sněhově bílí). Až budu velká, jednoho si domů pořídím! Takový krásný park v Brně opravdu nemáme.
V jedné útulné sklepní čajovně jsem si dopřála omamnou vůni skořice v tekuté podobě a pak už jsme zamířili na Národní třídu, abych si v půlce cesty uvědomila, že cíl leží na Náměstí republiky.
Stačili jsme si tu prohlédnout půlku krásných fotek a už se zjevil Andy zvaný Nightstalker a převzal štafetu (tedy mě). V Paladiu jsme absolvovali Quest for Toalety, což znamenalo pět minut pronásledování cedulí (byly o dvě patra níž v opačném rohu), já na sebe hodila trochu víc koncertní oblečení a po vynoření se z útrob centra jsme potkali Padmé a posléze i Jarmoma.

Concerto

Obecní dům je pěkné místo. Před Smetanovou síní jsme potkali Hanaan s Majorem a Bodlinkou (Ewana jsme před přestávkou pouze zahlédli pobíhat po síni).

Richard Wagner - Jízda Valkýr

I když šroubovat Valkýry do programu filmové hudby s dodatkem, že zazněly v Apocalypse Now, je trochu ujeté, nezlobím se. Není to tak dávno, co jsem si Prsten Nibelungů pouštěla při úklidu bytu a tohle je má nejoblíbenější pasáž (jako asi každého). Bohužel mi dala vzpomenout na koncert, který bude příští neděli v Londýně a kam se nedostanu...

Nino Rota - Cabiriiny noci
Film znám pouze z přednášek o světové kinematografii. Hudba to ale byla krásná. Pro mě největší překvapení celého koncertu. Suita z mnoha rozličných pasáží, která na první poslech osloví.

Marvin Hamlisch - A Chorus Line
Neznám skladatele, neznám dílo. Nevadí mi to. Není to můj šálek čaje.

John Williams - Schindlerův seznam
Bohužel u této melodie už můžu srovnávat. Můžu srovnávat s London Symphony Orchestra a český houslista zaostával.

John Barry - Tanec s vlky
I když zazněly moje dvě oblíbené melodie, utápěly se v neurčité vatě. Chyba suity, ne orchestru.

James Horner - Titanic
Uznávám, že jsem doma soundtrack k Titaniku rychle odbyla, ale z filmu v hlavě některé melodie zůstanou. Další překvapení. Opravdu to znělo dobře a vyváženě. Mám chuť najít CD, které se mi někde válí v mé sbírce.

Klaus Badelt - Piráti z Karibiku
Asi nejhranější kus na českých koncertech filmové hudby široko daleko. Smyčce se mi zdály dost utopené v perkusích. Ale jinak asi standard.

John Williams - E.T.
ETho můžu. Vždy a všude. Pěkné.

Lalo Schifrin - Mission: Impossible
Dostala jsem chuť mrknout se na ten starý seriál. To snad mluví za vše:). Slečna na příčnou flétnu výborná.

John Williams - Zachraňte vojína Ryana
Už na záčátku žestě několikrát hodně ujely. Nejsem člověk, co slyší každý falešný tón, ale tohle bylo hodně zjevné. Hymn to the Fallen je asi nejlepší věc z jinak slabšího soundtracku a svého času mi vháněla slzy do očí. Tady se to moc nepovedlo. Takže na pohřeb jedině od LSO.

Alan Silvestri - Forrest Gump
(Stále chce někdo tvrdit, že to napsal Williams?) Krásná melodie, ale moji pozornost od tónů odváděli dva lidé stojící na balkóncích a snažící se do prostoru foukat peříčka. Nápad skvělý, ovšem provedení za 3 - . Lepší by bylo pár jich spustit ze stropu.

John Barry - James Bond
Čekala jsem jako obvykle jen hlavní téma, ale zde se překvapivě rozvinulo v suitu z různých dílů (sama, jakožto neznalec Bonda, jsem identifikovala maximálně Goldfingera a Live and Let Die). Opravdu důstojný konec.
Následovaly přídavky, které člověk už někdy slyšel, ale za boha si (v mém případě) nevzpomene, kde.

Po koncertě Hanaan a Major udali tempo a na druhý pokus jsme našli i hospodu, kde měli předražené teplé malibu. Kolem 22:30 jsme se s Andym rozloučili a šli najít spoj do Davle/í.

Encore

Místo lokaje nás na schodech přivítal černobílý mazlivý kocour, medvěd a divoké ptactvo. Dostala jsem postel, zatímco Andy zabral celou podlahu nafukovací matrací, přes kterou se vážně špatně chodilo. Pokusili jsme se balícího se Archieho zlákat na snídani a šli spát.
Ráno šly všechny plány k čertu a budík jsme ukecaly na další půl hodinu (a stejně vstávat před osmou je zlo). Po cestě ven jsem málem zakopla o chlupatou kouli, která kdysi byla psem a která se usilovně dožadovala drbání na bříšku. Andy vymyslel stylovou snídani v cukrárně o vesnici blíž Praze. Tam jsem zjistila, že a) malinový řez je vynikající b) kafe po ránu je vynikající c) nemám mobil. Takže mi Andy předal klíče od rezidence (odjížděl na hory) a já (bijíc hlavou o neexistující stěnu) putovala zpět za chlupatou koulí. Mobil jsem našla na Andyho stole.

Překvapivě jsem trefila bez dalšího incidentu až do Prahy, poté na Luka a ke kamarádce, kterážto je sice o 30 let starší, ale sdílí můj pohled na svět a vlastní nádherného siamského králičího kluka jménem Matýsek. U ní uběhlo těch několik hodin do odjezdu jako voda.

Student Agency mě mile překvapila, když pustila Volavku (tedy Infernal Affairs) - můj oblíbený čínský film s mým oblíbeným čínským hercem. A tak jsem dorazila domů, Felixovi předala sušený jitrocel a vrátila se do starých kolejí.