Systematické prohledávání nekonečna - part 2

Zaprášeny leží i obálky naplněné písmeny. Nebojte, nehodlám tu ventilovat jakékoli soukromé věci, ale jednu přece jen...

Cantina, to byly časy, co jsme tam (někteří) trávili většinu času. Pomalu tam žili...

Autora neuvádím:). Datováno do roku 2001.

Sláva!!! Už jsem pochopila, co znamená MTFBWY. Už to chápu. Mimochodem, pozdravuj všechny na chatu. (...) Moc mi ty hádky chybí. A navíc bych ráda věděla, jak skončilo to budování flotily, které tak horoucně započalo.

(...)

Pro Hana je ideální Leia, proto bys jí ho neměla brát. (...) Darth JBr se k ní příliš nehodí už proto, že ona je Jedi a on Sith. Co se týče Borgů, chtělo by to lepší plán než vybudovat flotilu a zaútočit na ně. Např. po předstíraném přátelství zajmout vrchního Borga.

(...)

Co se týče nedělního chatu, to asi nepůjde. (...) **** se těší na Sallu, ale i na Scully, Leiu O., Darth JBr... Taky bych konečně chtěla poznat Tess. Vždyť je pro mě skoro jako mýtus nebo legenda. Popros Scully, aby mi ke scénáři Epizody VII poslala nějaké své pohnutky.

Proč už mi takové dopisy nechodí? Proč mi vlastně nechodí žádné dopisy??? A kdo k sakru je JBr?

Systematické prohledávání nekonečna - part 1

Započal úklid a s ním se ze skříní vyplazilo dětství. Ani nevím, proč to sem dávat. Možná abych nezapomněla (věci poputují zase zpět).

Záhada bílého papíru
Na papíru datovaném do roku 2002 je přesně 100 postav ze Star Wars. K některým je přidělán křížek, k jiným otazník. Účel neznámý.

Záhada prázdné krabice
Na obrázku vidíme půlroční kapesné dvou děvčat bez občanky. Datováno před Bitvu o Naboo. Sestra byla tak odvážná, že vlezla do obchodu a zakoupila to.

Záhada mysteriózního komixuVlevo vidíme komix, vpravo složku, ve které byl uložen spolu s mnoha stranami o Aktech X vyrvanými z nejrůznějších časpisů, plakáty a podobně. Původ nápisu Godzilla neznámý.

Záhada černého šanonuČlověk má snad geneticky zakódováno shraňovat na jednom místě spoustu podobných věcí. Někdo sbírá tácky od piva, jiný známky. My pomocí nůžek zbavovaly bezprizorní časopisy čehokoliv, co se týkalo filmu (těch Cinem, co tehdy padlo za vlast!!!). Ale pak jsou tu i jiné zajímavé věci. Člověk si ani nepamatuje, že si je schoval...

Vytištěné instrukce k Raukonu 2000. Uh... 8 let na conech.

Jaktože už nejsou Star Wars lízátka???

A na závěr koláž (rozstříhaný Level, Pepsi, ledňák). Není pěkné mít posedlost koníčka?

Peklo

Jsi ještě větší hajzl než debil

První část plánované trilogie. Vůbec netuším, zda další díly mají navazovat na ústřední dvojici, zaběhlé postavy, nebo pouze tvořit jeden myšlenkový celek. Danteho Peklo jsem opět nečetla, tudíž část ohledně porovnání s inspirační předlohou rovnou škrtám.

Byly dvě - Lucie (Hana Holišová) a Lena (Radka Coufalová). Obě se dostaly na baletní konkurz, jen jedna zaujala režiséra (Olda Smysl). A tak se příběh rozdvojuje - Lena na výsluní vyšší společnosti, Lucie mezi squaterskou spodinou. Lena získá postaršího aristokrata Sebastiana von Steinberga (o 20 let zestárnuvší Petr Štěpán - který, jak jsem se nedávno dověděla, hraje v Ošklivce Katce), Lucie zase přežívá se zkrachovalcem Tomem (Ján Jackuljak). Lenin svět je plný moderního baletu, Luciin se topí ve street dance (jak jsem byla upozorněna, choreografii dělala Qaša - patrně někdo známý). Pak na scénu Sebastian přivádí sochaře Davida (Stano Slovák), který má jeho mladou ženu zvěčnit. Ač homosexuál (Všichni to říkají. Kdo všichni? Mám jednoho přivést? Ne. Mám přivést všechny?), Leninu kouzlu pomalu propadne. Sebastian se tak ocitá tváří v tvář stejné situaci, do které postavil svoji první ženu (Alena Antalová - momentálně k vidění v Pojišťovně štestí). Ona si vzala život. On se ale své lásky tak snad nevzdá. A tak první polovina hry končí spolu s mrtvou Lenou.

Druhá část je dějově i scénograficky chudčí, o to víc psychologická. Z Leniny smrti je obviněn David a v úzkém rodiném kruhu (Sebastian a Lucie) se za pomoci trochy chemie začne odehrávat pokroucená parafráze na příběh z Ovidiových Proměn - to pravé peklo pro Davida. Sebastian ale současně obelhává i sám sebe... nakonec musí pravda vystoupit ze skleněného vězení a Lucie si musí vybrat.

Velmi pěkné a v druhé polovině i velmi sugestivní. První, co se mi vybaví při vzpomínání, jsou scénické triky. Autorům se podařilo pohrát si s lidskou pozorností natolik dobře, že za rozbíjení skla by se ani Copperfield nemusel stydět. A ten krásný vteřinový střih, kdy se pod plným světlem změní pohřeb ve svatbu... nezbývá, než zaklapnout ústa a vydat nezřetelné wow.

U Pekla jsem si poprvé při pročítání obsazení posteskla, že nevím, kterou alternaci bych raději viděla. A i teď si říkám, že Dušan Vitázek jako Tom musí být také skvělý, mezi Havelkou a Apolenářem v roli Sebastiana bych se také nemohla rozhodnout. Snad jen jako bodyguarda Matyáše bych chtěla vidět Igora Ondříčka (ale pan Zmidloch byl taky fajn).

Písničky se mi už z hlavy vykouřily, vizuální prožitek vyprchal a zbyla jen zvědavost na další vývoj událostí. Bude? Jak? Proč? S kým? O čem?

A kdy?

Andy Lau pošesté

Mě ta čínština prostě fascinuje... omluvte mou momentální posedlost (po nocích si tu pouštím ústřední písničku z OUATIC v mandarínštině... ech... a zpívám si ji).

The Duel (2000)

Trochu se teď vrátíme do minulosti. Stačí začátek 90. let, který se hemžil kung-fu komediemi (odborníkem v tomto žánru byl Jet Li), které ovšem byly místy smrtelně vážné. Duel mi je hodně připomněl, i když je na něm poznat, že se už nacházíme v 21. století a žánr se notně posunul dál.

V Duelu jsou dvě žánrové roviny. Ta první patří "prostému" lidu, který je tu zastoupen imperiálním agentem s originálním jménem Dragon 9 (zbytek očíslovaných draků jsou buď šílení vynálezci, bojovníci bez končetin, nebo mrtvoly). Devítka je dobrý bojovník, magor a svými černými brýlemi a deštníkem připomíná parodii na Wong Fei Hunga (kdo neví, koukne se na Once upon a Time in China, nebo akceptuje fakt, že je to čínský filmový národní hrdina). Co se týče deštníku - má funkcí, že by i Bond záviděl. Zabudovaný plamenomet, vrhač jehel, vyhledávač tajných zbraní... jen v dešti je úplně na nic.
Druhá rovina je noblesní, vážná a na efekt. Schyluje se tu k duelu dvou mistrů meče - skoro až nadpřirozeného Cool-Son Yeha (Andy Lau) a Simona, kterýžto má daleko blíž k lidem, i když žije v ústraní. Ti dva proti sobě v zásadě nic nemají, jen chtějí zjistit, který z nich je lepší.
Když se Yeh ve své sněhobílé róbě snese z nebe a oznámí nadcházející souboj, který hodlá svést na střeše říšského paláce, císařovi se rozsvítí očka a rozhodne se, že celou akci pojme ve velkém a rozdá na ni i nějaké ty vstupenky - přesněji celých osm. A Dragon 9 se musí ujmout nelehké úlohy výběrčího šťastlivců. Zatímco se celé město předhání v peněžních nabídkách, začnou se objevovat mrtvoly a Dragon 9 se spolu s otravnou, rozmazlenou princeznou Fénix (která je navíc pubertálně zamilovaná do Yeha) rozhodne přijít vrahovi na stopu. Aby se vše ještě víc zkomplikovalo, někdo tady kolem si ve skrytu všech událostí brousí zuby na císařský trůn (a schyluje se k morálnímu incestu).

Nevím, zda si to budu myslet sama, ale řekla bych, že tvůrci do Duelu propašovali pár filmových citací. Je tu scéna, kdy se Devítka s princeznou propadnou do podzemních prostor a najednou je všude plno hmyzáků (Indiana Jones?), když se vyřeší hmyz (ať žije deštník), začnou se přibližovat stěny (Star Wars? - akorát opět pomůže deštník). V jednom momentě tu zazní 4 tóny z Bonda (únik Devítky na "umělých křídlech").

Režisér Wai-keung Lau natočil na jednu stranu všechny tři Infernal Affairs, na druhou stranu něco, co se jmenuje Naked Killer 2 (takže smysl pro humor mu nechybí). Jedním ze scénáristů je Jing Wong, kterého lze potkat v čínské kinematografii poměrně hodně, a s těmi kung-fu komediemi jsem se tím pádem až tak nesekla. Duel je chvílemi opravdu absurdní (eunuch snažící se Dragonovi 9 vnutit jako jeho společnice), chvílemi naprosto brutální (nějaká ta podřezaná slečna v přímém přenosu). Efekty tu působí někdy trochu rozpačitě, možná kdyby ubrali na létajících lidech obalených prachem... naopak závěrečný souboj šmrncnutý energetickými vlnami létajícími prostorem je krásný.

Závěrem pár slov k hudbě, neboť si hodlám na svůj seznam zapsat další jméno - Kwong Wing Chan. Napsal hudbu k Infernal Affairs (dosti zaleze pod kůži a OST se dá sehnat), Warlords (co si pamatuji, cituje tu v jednom místě Zimmera/Badelta) a teď jsem měla tu čest s Duelem. Pokud bych někdy chtěla představitele moderní čínské filmové hudby, bylo by to asi tohle. Elektronika říznutá tradičními melodiemi a nástroji. Vážně zajímavé. Vážně špatně sehnatelné. Damn.

A True Mob Story (1998)
(Long zai jiang hu - v mém skromném překladu: Draci existují po celé zemi)

Oslím můstkem budiž Jing Wong. Tentokrát na postu scénáristy i režiséra. Tenhle chlap (ročník 1955) zvládá prostě všechno (a napsal i oba Naked Killery, které tedy vidět neplánuji).

Na začátku si Cheung-Dee Wai (Andy Lau) přál, aby se taky jednou dostal mezi velká zvířata místní triády. Povedlo se mu to. Za cenu přejeté manželky a mutilace jednoho holohlavého pána velkým kuchyňským nožem (to vše pro záchranu jednoho vlasatějšího pána s přiznačným jménem Princ). Dalších 5 let stráví se svým malým synkem v přitomnosti těch nejvyšších, kteří na něj cení zuby ryze přátelsky, ale penízky z nich nekapou. Naopak je mu sem tam podstrčena nějaká smlouva, nebo je vyslán na nějakou misi. Se svou dobráckou povahou to má občas dost těžké (ale póza je póza). Růžový opar se ale jednou rozplyne a Wai má na krku rázem policii ("jeho" továrna na (i)legální filmy je tak trochu zástěrka pro překladiště drog) i onoho holohlavého chlápka, který si určitě nepřišel jen tak přátelsky mezi třema očima popovídat (jeho 7 letý synek to odnese docela krutě). Jediný, na koho se může spolehnout, je jeho advokátka (mimo jiné současně i snoubenka jistého policisty), kterážto jeho charizmatu až nezdravě propadá. Dobře to skončit nemůže...

V některých žánrech se moc originálních variací vyprodukovat nedá, pokud scénárista a režisér opravdu hodně nechce (Protegé, Blood Brothers), a tak všechno drží na hercích. Andy Lau měl tentokrát příležitost rozjet podobný macho koncert, jako vypíchl Banderas v Desperádovi. Nebudu zastírat, že mu to sluší (a ta tetování jsou vážně krásná). V první polovině se dokonce najde pár skvělých vtipných scén (rozhovor s paní učitelkou přerušený pracovním telefonátem). V té druhé je to pomalá destrukce člověka, co se zapletl kvůli pocitu moci se společností, do které prostě nepatří. A to kladivo na konci...

Najděte 5 rozdílů

Changes

Dneškem počínaje jde zase pár vzpomínek do uzamčené truhly, kde budou připomínat podstatnou část mého života. (aneb co nepřežije další přestavbu)

První plakát, co se na naší zdi objevil. Hádám z Brava, Popcornu nebo jiného inteligentního časopisu. Za zmínku stojí Death Star v levém horním rohu. Je z Levelu. Jediného Levelu, který jsem si kdy koupila a hned dvakrát. Byly tam obrázky z X-Wing Alliance. Z obou stran jedné stránky. Musela jsem je mít... Všechny!

Obi-Wan a Qui-Gon. Někdy z doby, kdy jsem začala kupovat místo Brava Cinemu. Nejhorší bylo přesvědčit nějakou oběť, aby mi věnovala plakát i ze své Cinemy. Mám takový dojem, že to byla spolužačka v deváté třídě a že se ho vzdala dobrovolně. Ruku do ohně za to teď nestrčím.

V roce 1999 k nám do dramaťáku přišel jeden klučina. Po nějaké době z něj vylezlo, že jeho táta pracuje v jakémsi skladu filmových plakátů. Donesl mi aktuální Epizodu I, ale od Staré trilogie měl jen po jednom kousku. Dal mi vybrat. Byl fakt moc hodnej, já bych to neudělala. (zprznění obrázky z krabiček Lega made by Salla)

Eurocon 2002, můj první Festival fantazie. Tradičně probíhající tehdy ještě trochem chaotická soutěž. O nějaké to zadní odměňované místo jsem se dělila se Starhawkem. Z rukou Sovoga jsem si převzala plakát a byla jsem šťastná.

První lekce

V informačním mailu z jazykovky stálo, že stálá lektorka je někde v Číně a první měsíc se výuky ujme náhradní. Hádejte, kolik je v Brně učitelů čínštiny. Řekla bych že dva. Tím druhým je pan doktorand, u kterého jsem dělala Klasickou čínštinu. Brno je malý, překvapení bylo na obou stranách.
Opět ta vtipná úvodní hodina, kdy se všichni snaží vyluzovat ty podivné čínské hlásky... to mi nikdy nešlo:). Ale konečně jsem se naučila počítat do tří! (v klasické čínštině, jsme potřebovali jen čísla 1, 4, 7, 10 a tisíc)

Při spojení "poslechové cvičení" jsem se vyděsila. Jsem zvědavá, jestli někdy té mluvené hatlamatlatilce budu aspoň částečně rozumět.

Slavní a bohatí

Na chvíli se přeneseme do Hongkongské kinematografie 80. let. Bylo to období levných akčních béček, která vznikala jak na běžícím páse. Největším akčním hrdinou tehdy byl Chow Yun Fat. Andy Lau v tu dobu ještě připomínal Marky Marka (viděli jste Boogie Nights?) než se přerodil v Marka Wahlberga. Ale ona desítka rolí ročně člověka naučí (časem) herectví...

Rich and Famous/Drifter Love (1987)

Už jednou jsem si někde povzdechla, jak je to složité s mezinárodními jmény čínských filmů. Teď to činím znovu. Bylo to peklo, ale dvojprogram Rich and Famous jsem zkompletovala (i když si nemyslím, že to za to stálo).

Bylo nebylo, do těžkých časů vyrostly tři děti. Nejstarší Yung, jeho nevlastní (řekněme že otcem adoptovaný) bratr Kwok (Andy Lau) a jejich sestřenice Chui. I stane se, že Yung opět podvádí při sázkách na dostihy a tentokrát je chycen. Spolu s Kwokem vyváznou mírně pomláceni a mají ultimátum: peníze nebo prst (a sklenice s formaldehydem hovoří jasně)! Pustí se tedy do riskantního podniku a v mladické nerozvážnosti oberou o kufřík jednoho z bossů triád. To se mu nelíbí a tak zanedlouho klepe zakrvácená Chui na dveře Chaiovi (Chow Yun Fat), aby Kwoka dostal z velkého průšvihu. Chai má pod palcem také nějaké to ilegální impérium. Ale narozdíl od ostatních je to tak trochu lidumil (a gentleman). Naši tři sourozenci tak skončí pod jeho křídly a v jeho službách. Vše by bylo ideální, kdyby Yung nebyl - jak se v dalším díle ukáže - latentní psychopat (pravda, ona prostřelená ruka už nejednoho změnila) a nepostavil se proti svému šéfovi i bratrovi. A tak je poklidná závěrečná svatba změněna v krvavá jatka a nevěsta musí s prostřelenými zády přežít opravdu nepěknou bouračku (a pak vydržet až poumírají ti, co ještě mají co říct). Krev ani nestačí na některých zaschnout a už je Young v poutech odváděn na šest let do lochu.

Je to laciné, je to krvavé, je to opravdu špatně zahrané (ale narozdíl od druhého dílu se na to dá bez problémů dívat). Za zvuků elektronické hudby bez souvislé melodie (nějaký random generátor pro daný žánr?) se tu street fight stylem mlátí nějací lidé, vyprazdňují se tu zásobníky do davu, někteří herci viděli příliš mnoho westernů a Andy Lau umí jen tři herecké polohy - vyjevení (obr 1), ultradrsný výraz (obr 2) a neutrální pohled. Hlavně že je tu plno krve, sekají se prstíky a o hlavu se tu rozbíjí urvané nárazníky. Pár scén vypadá natolik točeno s nadšením, že si až říkáte, jestli to herci přežili bez úhony (například tandemové pády ze schodů).

Rich and Famous II/Heroic Hero/Tragic Hero (1987)

Povšimněte si prosím roku natočení sequelu. Ano, je to neuvěřitelné, ale Kwok, Chai a Young byli ještě téhož roku zpátky. A jak se to povedlo? Nuže, tvůrci pomyslně za úvodní titulky přimysleli "o deset let později". O moc jsme ale nepřišli. Kwok žije kdesi v Malajsii* se ženou a tuctem adoptovaných dětiček, Chai žije tam kde posledně se ženou a synátorem, jen Young se stále užírá a užírá (už se nám stačil vrátit z vězení). Co byste řekli, že za těch deset let jeho chorá mysl vymyslela. Ano, je to pomsta. První hodina je opravdu nudná. Tak ji přeskočíme až do fáze, kdy se kolem Chaie začnou rojit zrádci a je na něj poštvána policie. Když už je téměř domluven plán útěku (i mezi policisty má pár přátel), vtrhne do aranžování situace Chui (to je ta sestřenice, co celou dobu dělala Chaiovi hospodyni a tajně ho milovala) s revolverem a všechno se pokazí (hlavně tedy její motorické funkce vlivem vytečení mozku na koberec). Chai ale utíká (i s rodinou) a utíká neomylně do Malajsie*. Young se ale nevzdává, a tak po menším výbuchu, ve kterém zahynou obě manželky a tucet + jedno dítě, odhazuje Kwok brejličky a Chai se chopí ručního raketometu. Následuje impozantní demolice vily, a i když ke konci naši hrdinové obsahem olova předčí kdejaký strom poblíž D1, celé hnízdo zla i s Youngem vybijí a vypálí.

Chow Yun Fat je jediné, co tento krvavý potok drží v korytě. Pak je tu tedy ještě jeden vtipný bodyguard (jménem 6), jehož nenápadné umývání oken bylo opravdu absurdní a (obávám se, že ne zamýšleně) k smíchu. Efekty se tu omezují na oblast "jak divákům vsugerovat, že jsou v okně díry, když tam nejsou". Zbytek technických nedostatků je vyvážen oním proudem krve, který se valí z rozličných otvorů v lidech víc než v prvním díle. Jako studie toho, co všechno se dalo kdysi ufinancovat a vyrobit, je to zajímavé. Pro ostatní, pokud nejsou fanoušky závěru Smrtonosné zbraně 3, ztráta času*.

* a ono je to vlastně fuk

Listování

Můžu si připsat křížek za další divadlo - Hadivadlo. Do teď se mi, jako jedna z menších brněnských scén, vyhýbalo. Ale mám kulturní kmotru. A ta kmotra minulý týden vytáhla mámu na Listování. Máma přišla nadšená (dokonce se kvůli Lukáši Hejlíkovi, který v Listování účinkoval, koukla na kousek Ošklivky Katky).

A co to ono Listování je? Jednoduše se vezme kniha a v komorním hereckém obsazení je její děj ve zkratce pře{vyprávěn, čten} publiku. Přišlo mi to zajímavé, a tak jsem se další neděli k oběma přidala. Na pořadu dne byla kniha Tobiáš Lolness II. Řeknu vám, takhle jsem se dlouho nebavila. Provádění se ujal herec a herečka (kazeťák se skvěle podkreslující hudbou nepočítám), které jsem nikdy neviděla, ale smekám před nimi. Zvládli jak zrekapitulovat během pěti minut děj první knihy, tak sehrát celý spletitý příběh plný nečekaných zvratů (a příbuzenských vztahů) s mnoha svébytnými postavami, akčními scénami, flashbacky, halucinacemi i vtipnými vsuvkami knihy druhé. Samotná kniha je i není pro děti. Jejím hrdinou je milimetrový Tobiáš, který žije na stromě, kde vládne mamon, láska, zrada i ekologická krize. Operace Vítězství a ponožky pletené stylem Průvan nemají chybu!

Listování v Hadivadle probíhá už nějaký ten rok. Do teď jsem nevěděla oč přicházím. Teď už to vím, a proto na další neomylně zamířím. Na programu je 16. listopadu parodický kus Smrtislav Hezoun.

zhong guo

Jsem nadšena. Právě jsem našla čínsko-anglický slovník, kde lze vyhledávat tak, že znak nakreslíte.
Jsem nadšena. Včera mi přišly propozice ke kurzu čínštiny, kam budu od příštího týdne chodit.
Jsem nadšena... snad mi to ještě chvilku vydrží... (jdu si přeložit pár věcí, které jsem v obyčejném slovníku prostě nenašla)

Hustocon 2008

Výtah z propozic:

Organizace: chaotická
Doprava: po vlastní ose
Ubytování: vlakové nádraží, autobusové nádraží, hřbitov. Lavička pro jednoho - příplatek 10 Kč, lavička pro dva - příplatek 15 Kč, střecha - příplatek 20 Kč.

Soutěže, cosplay, párty s hudbou...

Nástin z programu:
10:00 - 11:00 Bílý burčák
11:00 - 12:00 Červený burčák
12:00 - 13:00 Přestávka na oběd
13:00 - 14:00 Medovina
14:00 - 15:00 Libovolná konzumace burčáku
...
20:00 - 22:00 Diskotéka s dechovkou

---

Člověk se ani nenaděje a jen co sundá z ruky pásku s nápisem Istrocon, už mu u pokladen lepí na ruku pásku s nápisem Hustocon. Třetí ročník se započal chaticky, kdy jsme se nemohli dohodnout na styčném bodu telefonujíce si z 10 metrové vzdálenosti. Hustocon je jediný con, kde se popíjení s přáteli nemaskuje za přednes faktů z fiktivních světů, ale je hned hlavním programem. Proto tuto nezáživnou činnost ošidím jen konstatováním, že letos měl červený burčák mizernou úroveň (a ten zlitý stůl má na svědomí Goof).
V přestávce, kdy jsme měnili přednáškové místnosti (zde jedinečně pojmenovány jako Mázhousy), jsme byli svědky pokusu o vraždu důchodkyně dvěma naštvanými poníky. Úroveň interaktivity prostředí nevzrostla (mapa byla opět statická a naváděcí signál nefungoval), ale player vs player režim upgradoval, neboť kromě klasických zbraní bylo možné zahlédnout i stylizované světelné meče (a jeden velmi speciální čtyřbarevný). Jak jsem se později dověděla (viz závěrečné dobrodružství), dalo se přesvědčit místní policisty ke Capture the Flag módu.
V soutěži, kterážto se skládala z návštěvy 17 přednášek a splnění testu inteligence (= nalezení informačního centra), jsme vyhráli placku, o kterouž se budeme jistě dělit.
Jen pro statistiku byla večerní návštěvnost následující - Ondřej (2 x), Mirka (2 x), Viktor (1 x), Lucie (1/2 x), Veronika (1/2 x), Čenda (0 x). Goofovo příbuzenstvo nezapočítáváme, neb to je zvětšiny součástí místního NPC inventáře.

Před devátou hodinou večerní jsme se v klidu rozešli (pouze Will na protest hodil vlaku pod kola svůj stylus, nezastavil ho však). V Šakvicích jsem byla zanechána potmě svému osudu a pravděpodobně bych si pronudila cestu domů, kdyby na zastávce moje petka medokvasu nepadla do oka podivným individuím, kteří po prohrané Capture the Flag (moc jsem nepochopila, cože to koupili, jakže to bylo kradené a kdeže se vzala ta vlajka) měli sucho v ústech (skupinka čítala dva pány a slečnu, která byla očividně nejvíc při smyslech). Když pochopili, že se medokvasu nevzdám, vytahli dvoulitrovku burčáku a jali se se mnou konverzovat. Cesta uběhla docela v klidu, i když se jeden z nich snažil průvodčího přesvědčit, že nemám platný lístek, a později se v šalině pokusil udělat kontrolu jízdenek (slečna nás opustila, takže jsem ho málem zabila já). Nakonec mě zatáhli ještě na chvíli do hospody (bohužel na výběr bylo jen pivo a žlutá limonáda - ze které mi byla polovina znárodněna) a jelikož půl litru medokvasu ve vlaku pravděpodobně vysublimovalo, bylo za mě (zřejmě) zaplaceno.
The (Happy) End

P.S. Alice Cooperová je chlap!!!

Spore

Prosím seznamte se. Tohle půvabné stvoření je Sallaloid (obr 1). Přišel, jak všechen život, z moře. Už od prvních chvil bylo jasné, že se bude živit malými a pomalými obyvately prapůvodní planety. A jak mu chutnali! Čím víc jedl, tím víc rostl a rozšiřoval si obzory. Pak se začal množit, evoluce zapracovala, a tak se zanedlouho stal nejkrásnějším a nejzářivějším stvořením v okolí (obr 2). Větší zrůdičky si sice občas na nějakém tom Sallaloiďátku smlsly, ale to invazi našeho druhu ani nezpomalilo.

Zákonitě to muselo přijít, a tak jednoho krásného dne nalezli dva bičíkovití Sallaloidé ve své jikře tvora se dvěma pořádnýma nohama. Zanedlouho poznala i souš jednoho z nejstrašnějších predátorů (obr 3).

Nebojte se. Tvor, který právě vylezl z vody, prohlédl zanedlouho záměr přírody a zjistil, že ploutvičky mu nejsou k ničemu, zato mohutné zuby a ručičky se hodí. To první k papání roztomilých mláďátek krčících se za rozervanými těly svých matek, to druhé ke sbírání mušliček a házení klacíků (po roztomilých mláďátkách). Záhy se náš Sallaloid adaptoval natolik, že plival jed, dštil síru a jeho pařáty byly smrtící (obr 4). Ale abyste si neříkali, jak strašlivý tvor to byl! Sallaloidé byli v podstatě mírumilovní, chtěli se kamarádit, tancovali a zpívali před hnízdy pastelových myšoprasat, ale ti jen vrtěli hlavou a odmítali přistoupit na kamarádství. A dál to znáte... milého Sallaloida přepadl hlad a myšoprase bylo nejblíž.
Na druhou stranu, takovýto způsob života má své výhody. Nejenže se Sallaloidnímu pokolení prodlužovaly nožičky, ale zvětšoval se jim i ten prostor tam nahoře - mozkovna přeci. Až jednoho slunečného dne si první Sallaloid řekl: "Musím opravdu sedět na vejcích v zatuchlém hnízdě?", zašel do lesa a postavil chýši. Obarvil si kůži, vzal do ruky hůl a prohlásil se za prvního kmenového náčelníka (obr 5).

Kmen Sallaloidů hospodařil moudře. Chodil do lesa na maso, plodil děti, vyzbrojoval je a pak zjistil, že není na světě jedinou dostatečně inteligentní rasou, která umí tančit kolem ohně. Kolem se vyrojilo hned několik kmenů. I řekl si náčelník: "Budeme se kamarádit?". Nato odpověděl hlas zhůry: "Doneste jim dary!". Jenže tento úkon se po krátké úvaze zdál ekonomicky nevýhodný, a tak veškerý inteligentní (a z části neinteligentní) život skončil svoji pouť evolucí pod sekerami a pochodněmi oranžových válečníků. Pak se nejmladší z kmene rozhodl ochočit si divoké zvířátko, ale starší rada mu zatrhla plýtvat s jídlem. Místo toho se počala stavba kin (obr 6), kamenných domů (obr 7) a v podobném duchu továren, aut, lodí a letadel. Sallaloidé si založili civilizaci. Jak už to bývá, bez jiných nepřátel kolem začali bojovat mezi sebou. Jejich monumentální hymna zněla nad městy a povzbuzovala letadla shazující bomby (obyvatelé okolních měst se odmítali za 2000 sporáčů vzdát). A jelikož byla válka zdlouhavá, ukončila ji jednou provždy nukleární hlavice.

Konec pohádky? Zdaleka ne! Jeden Sallaloidí národ přežil a jeho špičkoví vědci objevili raketový pohon. Nic tedy nebránilo dobývání vesmíru. Tedy dobývání... vrchní sallaloidní průzkumník ve své naleštěné raketě pojmenované Sallakosmik prohlédl a přestal si libovat v pestrobarevné krvi (pokud nebyla nakažená). Sice sem tam unesl i inteligentní bytost z jejího poklidného života, ale jinak mezi civilizacemi převážel jen koření, zvířátka a rostlinky. Všude hlásal, že přichází v míru, a na své nepřátele poštvával své přátele. Nic ale netrvá věčně, a tak i na stále se rozšiřující impérium Sallaloidů padl stín zlých mimozemšťanů. V současnosti je tedy náš oblíbený národ pod útokem a nevypadá to příliš dobře. Kronikář (tedy já) proto vyklízí pole a nechává zbytek dějin psát vítěze...