5. 8. 2009

Nara

Ve mně se analytický mozek nezapře. Když jsem si připravovala na FF přednášku o E.S. Posthumus a jejich počinech používaných hojně v trailerech, položila jsem si otázku, co se skrývá za vzorce v hudbě, kterou normálně vnímáme jen povrchně, jako nerozfázovaný celek, který má začátek a konec. Vzešlo z toho pár hodin u poslechu a pixelů v Malování.



V prvním řádku je samotná skladba Nara z alba Unearthed odkazující na starověké hlavní město Japonska a také na úchylku Posthumusáků v archeologii a dějinách (jeden ze dvou bratrů skrývajících se za touto skupinou je študovaný archeolog). Písmeno R značí jakýsi refrén (ten první není kratší než ostatní, to mi jen ulítlo přepočítávání vteřin na pixely a už se mi to nechtělo opravovat, když jsem na to po dokončení práce přišla). Další písmena analogicky označují úseky melodie, které by se daly vzít jako stavební prvky skladby. Čárkování pak naznačuje, že melodie je stejná, ale provedení se liší (v tomto případě obsazením nástrojů). Škrtnuté políčko nazvěme nepodstatnou vatou.

Další tři řádky jsou rozbory Nary z trailerů. Barevně je vidět, jaké úseky jsou v nich použité (s tím, že refrény se od sebe neliší a tudíž nemusí být vzitý kousek právně z toho, který jsem označila). Když člověk poslouchá hudbu v traileru, tak mu ani nepříjde, že samotná skladba je defakto zmršená a sestříhaná. Zvlášť vystřižení pár not uprostřed refrénu mě při bližším zkoumání konsternovalo. Ozvučování trailerů je věda a pokud máte napřed obraz, ke kterému roubujete hudbu, dá se to pochopit.

Poslední řádek zastupuje znělku k seriálu Odložené případy. Když jsem poprvé na Nově Naru zaslechla, nemohla jsem uvěřit, že opravdu k seriálu patří. A... patří.

Pokud ve mně zůstane odhodlání, tak někdy, v daleké budoucnosti, rozeberu i další Posthumusácké skladby.

Žádné komentáře: