Za mnou na křesle leží keyboard Casio (pro absenci lepší definice), starý víc jak desetiletí (sestra tehdá dostala k Vánocům flétnu) a i když je krásné poslouchat jednotlivé tóny v zájemné symbióze, něco tomu chybí. Je to zvuk klavíru. Dalších 100 elektronický namíchaných zvuků ho nemůže nahradit. A já teď v noci prolízám internet a hledám, kde sehnat takové levné piano. Co na tom, že defakto hrát neumím. Co na tom, že ho nemám kam v tomto bytě dát. Ale mučím se a klikám...
U babičky doma jedno je. Struny vytrhané, pomotané, vnitřek využitý jako skladovací prostor, některé klávesy držící jen silou vůle a rozladěné až by jeden brečel (víte jak monumentálně by zněl Jurassic Park v čistých tónech?). Kdysi dávno nás na něm jako malá děvčata (víc jak 7 nám nebylo) učila teta Pro Elišku. Kdysi dávno jsme našly noty ke koledám a objevily hru oběma rukama. Dokud ještě bylo zachránitelné, prosila jsem o něj, ale doma stál už cimbál a klavír by se stejně nevešel.
A tak jen klikám... (a má drahá sestra má Klavír jako povinný předmět ve škole)
(za tohle vděčím Murray Goldovi - k naslechnutí zde (2:42))
(za tohle vděčím Murray Goldovi - k naslechnutí zde (2:42))
4 komentáře:
Proč se tedy nepoučíš z chyb druhých? Já mám piano z půjčovny na Václavské, každých pár let mi přijde domů ladič pian, zní pěkně, vypadá jako nové... A celá tahle srnada tě přijde na +-2000Kč ročně. A neříkej mi, že bys v pokoji nenašla 1,5x1m volného místa (když se to vešlo k nám) :)
No momentalne ne, ale chysta se (zase) prestavba. Respektive predelani dvou pokoju, tak... no mati by mi ho hodila na hlavu:D
Ale prosím tě... Když si ho budeš sama platit... :)
Pisu si tedy... az zacne planovani nove vizaze pokoje a mamince predlozim svuj napad, vyfotim jeji vyraz:D
Okomentovat