4. 3. 2008

Postesknutí

Živí tvorové malým dětem do ruky nepatří. Člověkem až cloumá vztek, když na podoktnutí, že v dané kleci se králík nemůže pomalu ani otočit (a to ještě dvakrát tak vyroste), dostane odpověď, že klec je malá, ale byla drahá (následováno osmdesáti vykřičníky). Ale už máme plán. Zahrnuje onu klec, kámen, pilu a brčáloidní rybník u vesnice Ladná.

(a pak jsou tu osoby, co by vzhledem ke svému věku měly mít rozum a přesto vystresovaného králíka rvou do svetýrku pro čivavu, aby mu nebyla zima)

Na druhou stranu trochu naděje do celého světa háží lidé, co jsou ochotni na vlastní náklady "ukrást" králíka se zlomenou páteří rodině až ze Slovenska a po dvou dnech, kdy o něj nikdo nejevil zájem, ho konečně odvézt do Brna na veterinu.

Stojí za to všechny ty nervy? Upozorňovat na zřejmé, snažit se, aby pár životů bylo spokojených? Stojí.
Před a po vyčerpávající debatě s jedním dítětem.

2 komentáře:

Sid řekl(a)...

Spíš debata s dítětem a pak s jeho rodiči, ne? :) ...
Ale každopádně ti fandím :D ... králíček vypadá spokojeněji než v té garsonce co měl předtím.
BTW - kdo prováděl taková zvěrstva? Je to zveřejnitelné? :D

Salla řekl(a)...

sid> bohuzel rodice takovych pripadu vnimaji kralika jako plysovou hracku pro jejich ditko a dostat je diskuzi, kde bychom jim otevreli oci, je nemozne. Uz tak je problem, ze zavrenim prhlizece defakto debata konci a mnohdy je to jednodussi reseni, nez se neco snazit zmenit.