Kulturní týden

Úterý

Aby bylo jasno

Ničím nová, ale přesto velice zábavná záležitost. Taková ta uvolněná anglická konverzační komedie řešící vztahy, nedorozumění a podobné zábavné věci. I brněnská divadla jsou jich plná (1 + 1 = 3, Vydrž miláčku...). Není třeba mnoha herců - vystačí si se čtyřmi. Jeden postarší manželský pár (Láry a Mikina Kolářovi) a jeden pár ještě nesezdaný (Musialek, Martinková). No a samozřejmě tu máme milenecké propojení. Stačí najít pod postelí cizí pantofle, adresu, která má patřit údajně rodičům Gregovy budoucí ženy, a pohroma je na světě. Tedy pro postavy. Diváci se můžou necelé dvě hodiny bavit konverzacemi typu jeden o koze a druhý o voze. Scénář naprosto brilantní, herci taktéž.

Středa

Deník krále

"SL - Sport und Leicht. To jako sportovní a lehký. I když ta kráva váží skoro 2 tuny. Nemám rád Němce."
"To nebude křeček. To bude svišť. A nebo bobr. Možná je to svišť, co si celý život myslí, že je bobr..."

Jestli mi tohle budou divadla dělat, tak se rozmlsám a všechny filmy hodím do koše. Deník krále je z žánru zvláštního - na jedné straně hodně drsný, na druhé straně má geniální komediální momenty (Martin Havelka a jeho Prostreet - to není jako Need For Speed: Underground. Tam když to naperete do sloupu, tak to tak snadno nerozjedete!).
S Rigolettem jsem zatím neměla tu čest. Jiří Šimáček a Zdeněk Plachý (jmenovec mého otce jen náhodou) ho přetavili v Deník krále. Krále marseillského podsvětí - vlastníka drogového impéria a mercedesu. Onen ústřední deník skončí po přestřelce v rukou šíleného hudebního teoretika - Martin Dohnal, kterému je role šitá na tělo. Když začal monolog o Ravellovi, rázem jsem se ocitla zase na jeho přednášce.

Děj se odehrává ve dvou rovinách - současnosti, kdy si mezi sebou vyřizují mafiáni účty (a jeden syn se snaží pomstít svoji matku), a deníkové minulosti - chvíle, kdy se Král nevědomky zamiluje do dcery svého odklízeče, který pohřbil každou jeho předchozí letmou lásku. A vlastně je tu ještě třetí rovina - duchovní. Svatá Terezie snažící se spasit alespoň Královu duši, když ne jeho život. Nezdá se vám, jakoby sněžilo?

Obsazení je naprosto luxusní. V hlavní roli Igor Ondříček, kterému vážná role neuvěřitelně sekne. Jako fakt normálně. Příští týden se těším na Charleyovu tetu, kde má zase komediální part. Naposledy ho v Čarodějkách skartovali v drtiči odpadků.
Králova protihráče představuje Martin Havelka ve fakt hustým brnění (a to si Catcher myslel, že je v Kinder Copovi originální) a jeho dva mezinárodní poskokové (z Xfactoru odskočivší si Alan Novotný a Jackuljak).

Katarze se dostavila. Poslední scéna byla opravdu vystavěna dokonale. Tohle většina filmů neumí - manipulovat s divákem takovou měrou. Když zhasla světla a zůstala jen svíčka, člověk si přál, aby ten pocit ještě chvíli zůstal. Po Adamovi Šangalovi asi druhé představení, které mě do sebe natolik vtáhlo.
(Zapomněla jsem na vrány a písničky a podbarvující scény v průhledech...)
A ty baby, co vedle mě lovily bonbony ze sáčku, bych nejraději umlátila. (Čím dál tím víc chci vidět Equus)

Pátek

Vrátila se jednou v noci
"Nikdo neumřel. Právě naopak!"

Na hřbitově je veselo. Tedy až do chvíle, kdy nezvedený syn Manuel (Erik Pardus) oznámí své tlející matce (Zdena Herfortová), že si bude brát Dolly (agentka Scullyová... tedy Jana Musilová). A pak se diví, když si jeho vyvolenou příjde ze záhrobí trochu proklepnout.

Na závěr týdne zase trochu lehčí komedie. Pro změnu původem z Argentiny. Za zvuků skromné kapely vyhrávající tango a atmosféry 50. let se snaží Manuel zachovat zbytky rozumu a jeho rázná neustále brebentící matka něco ze svého vlivu na synáčka.
Tož je to vtipné. Je to velice vtipné. Zvlášť když přijdou na návštěvu Manuelovi kamarádi z kapely (Igor Ondříček - viz výše, a Zdeněk Bureš). Několik scén tu opravdu stojí za to. Příjemně strávený páteční večer - jen kdyby tolik nelilo.