21. 10. 2008

Andy Lau pošesté

Mě ta čínština prostě fascinuje... omluvte mou momentální posedlost (po nocích si tu pouštím ústřední písničku z OUATIC v mandarínštině... ech... a zpívám si ji).

The Duel (2000)

Trochu se teď vrátíme do minulosti. Stačí začátek 90. let, který se hemžil kung-fu komediemi (odborníkem v tomto žánru byl Jet Li), které ovšem byly místy smrtelně vážné. Duel mi je hodně připomněl, i když je na něm poznat, že se už nacházíme v 21. století a žánr se notně posunul dál.

V Duelu jsou dvě žánrové roviny. Ta první patří "prostému" lidu, který je tu zastoupen imperiálním agentem s originálním jménem Dragon 9 (zbytek očíslovaných draků jsou buď šílení vynálezci, bojovníci bez končetin, nebo mrtvoly). Devítka je dobrý bojovník, magor a svými černými brýlemi a deštníkem připomíná parodii na Wong Fei Hunga (kdo neví, koukne se na Once upon a Time in China, nebo akceptuje fakt, že je to čínský filmový národní hrdina). Co se týče deštníku - má funkcí, že by i Bond záviděl. Zabudovaný plamenomet, vrhač jehel, vyhledávač tajných zbraní... jen v dešti je úplně na nic.
Druhá rovina je noblesní, vážná a na efekt. Schyluje se tu k duelu dvou mistrů meče - skoro až nadpřirozeného Cool-Son Yeha (Andy Lau) a Simona, kterýžto má daleko blíž k lidem, i když žije v ústraní. Ti dva proti sobě v zásadě nic nemají, jen chtějí zjistit, který z nich je lepší.
Když se Yeh ve své sněhobílé róbě snese z nebe a oznámí nadcházející souboj, který hodlá svést na střeše říšského paláce, císařovi se rozsvítí očka a rozhodne se, že celou akci pojme ve velkém a rozdá na ni i nějaké ty vstupenky - přesněji celých osm. A Dragon 9 se musí ujmout nelehké úlohy výběrčího šťastlivců. Zatímco se celé město předhání v peněžních nabídkách, začnou se objevovat mrtvoly a Dragon 9 se spolu s otravnou, rozmazlenou princeznou Fénix (která je navíc pubertálně zamilovaná do Yeha) rozhodne přijít vrahovi na stopu. Aby se vše ještě víc zkomplikovalo, někdo tady kolem si ve skrytu všech událostí brousí zuby na císařský trůn (a schyluje se k morálnímu incestu).

Nevím, zda si to budu myslet sama, ale řekla bych, že tvůrci do Duelu propašovali pár filmových citací. Je tu scéna, kdy se Devítka s princeznou propadnou do podzemních prostor a najednou je všude plno hmyzáků (Indiana Jones?), když se vyřeší hmyz (ať žije deštník), začnou se přibližovat stěny (Star Wars? - akorát opět pomůže deštník). V jednom momentě tu zazní 4 tóny z Bonda (únik Devítky na "umělých křídlech").

Režisér Wai-keung Lau natočil na jednu stranu všechny tři Infernal Affairs, na druhou stranu něco, co se jmenuje Naked Killer 2 (takže smysl pro humor mu nechybí). Jedním ze scénáristů je Jing Wong, kterého lze potkat v čínské kinematografii poměrně hodně, a s těmi kung-fu komediemi jsem se tím pádem až tak nesekla. Duel je chvílemi opravdu absurdní (eunuch snažící se Dragonovi 9 vnutit jako jeho společnice), chvílemi naprosto brutální (nějaká ta podřezaná slečna v přímém přenosu). Efekty tu působí někdy trochu rozpačitě, možná kdyby ubrali na létajících lidech obalených prachem... naopak závěrečný souboj šmrncnutý energetickými vlnami létajícími prostorem je krásný.

Závěrem pár slov k hudbě, neboť si hodlám na svůj seznam zapsat další jméno - Kwong Wing Chan. Napsal hudbu k Infernal Affairs (dosti zaleze pod kůži a OST se dá sehnat), Warlords (co si pamatuji, cituje tu v jednom místě Zimmera/Badelta) a teď jsem měla tu čest s Duelem. Pokud bych někdy chtěla představitele moderní čínské filmové hudby, bylo by to asi tohle. Elektronika říznutá tradičními melodiemi a nástroji. Vážně zajímavé. Vážně špatně sehnatelné. Damn.

A True Mob Story (1998)
(Long zai jiang hu - v mém skromném překladu: Draci existují po celé zemi)

Oslím můstkem budiž Jing Wong. Tentokrát na postu scénáristy i režiséra. Tenhle chlap (ročník 1955) zvládá prostě všechno (a napsal i oba Naked Killery, které tedy vidět neplánuji).

Na začátku si Cheung-Dee Wai (Andy Lau) přál, aby se taky jednou dostal mezi velká zvířata místní triády. Povedlo se mu to. Za cenu přejeté manželky a mutilace jednoho holohlavého pána velkým kuchyňským nožem (to vše pro záchranu jednoho vlasatějšího pána s přiznačným jménem Princ). Dalších 5 let stráví se svým malým synkem v přitomnosti těch nejvyšších, kteří na něj cení zuby ryze přátelsky, ale penízky z nich nekapou. Naopak je mu sem tam podstrčena nějaká smlouva, nebo je vyslán na nějakou misi. Se svou dobráckou povahou to má občas dost těžké (ale póza je póza). Růžový opar se ale jednou rozplyne a Wai má na krku rázem policii ("jeho" továrna na (i)legální filmy je tak trochu zástěrka pro překladiště drog) i onoho holohlavého chlápka, který si určitě nepřišel jen tak přátelsky mezi třema očima popovídat (jeho 7 letý synek to odnese docela krutě). Jediný, na koho se může spolehnout, je jeho advokátka (mimo jiné současně i snoubenka jistého policisty), kterážto jeho charizmatu až nezdravě propadá. Dobře to skončit nemůže...

V některých žánrech se moc originálních variací vyprodukovat nedá, pokud scénárista a režisér opravdu hodně nechce (Protegé, Blood Brothers), a tak všechno drží na hercích. Andy Lau měl tentokrát příležitost rozjet podobný macho koncert, jako vypíchl Banderas v Desperádovi. Nebudu zastírat, že mu to sluší (a ta tetování jsou vážně krásná). V první polovině se dokonce najde pár skvělých vtipných scén (rozhovor s paní učitelkou přerušený pracovním telefonátem). V té druhé je to pomalá destrukce člověka, co se zapletl kvůli pocitu moci se společností, do které prostě nepatří. A to kladivo na konci...

1 komentář:

haroldb řekl(a)...

ua
slecno, jak vas mohu kontaktovat?
jsem ztracen a nenachazim adresu.
trapne prosim, ozvete se mi na deklzdepa@seznam.cz
ma ucta o)