12. 8. 2009

Zmatené Proroctví

Proroctví není typ filmu, na který bych šla do kina. Ale Carth byl neúprosný...

Samotný film ve mně zanechal poněkud zmatený zážitek. Marco Beltrami ho hudebně pojal jako velkolepé (hororové) sci-fi z 50. let. Scénárista patrně mířil k velkému filozofickému poselství a Proyasovi se zastesklo po temné atmosféře Smrtihlava. Problém je, že tyto tři pohledy se navzájem přeřvávají. Navíc Cage do celého konceptu nějak nepasuje a jedná nanejvýš podivně (třeba se v závěru ani nepokusí vetřít na palubu). Potěšili králíci. Zacházelo se tu s nimi hezky. Akorát v noci, když jsem tu teď sama (s králíkem), se zas budu o něco víc bát.

Ale možná jsem jen nepochopila, že síla Proroctví tkví ve varování před používáním veřejné dopravy.

1 komentář:

Cece řekl(a)...

Sakra... já věděl, že jsem na něco zapomněl, Knowing jsme viděli teď doma na plátně.

Musím sepsat recenzi.