13. 8. 2008

X - Files (1993 - 1999)

(Ano, já vím, ale pro mě Akta X umřela už před lety)
Aneb trocha sentimentu, kterýžto chci pro sebe sepsat
Na obrázku vidíme kartónová záda penálu z 90. let popsaná oboustranně díly Akt X v chronologickém pořádku od Pilota po Memento Mori. A to vše zpaměti v nudné hodině matematiky pro druhý stupeň základní školy. Bože, jak já byla šílená!

Zbožňování Akt X spadá ještě před moje Star Wars období, které teď dosáhlo nějakého 10. výročí. První díl, co jsem viděla, byla v pátek v noci na Nově Škvíra. Viděla jsem ji omylem, mám z Toomse trauma do dnes a rozjela se tak moje mánie. Můj první (dokonce originální) "soundtrack" byly písničky z Akt X (přehrála jsem je na kazetu a většinu znám dodnes - třeba Red Right Hand). Jména Marka Snowa a Chrise Cartera okupují školní sešity, moji pískomilové (mrtví od roku 1998) se jmenovali Fox a David, ve skříni mám několik sešitů s výstřižky z časopisů, kde se mihlo jen slovo o Aktech X, ještě do nedávna jsem měla polepenou vestavěnou skříň obrázky Davida a Gillian, v peněžence doteď nosím ve spod obrázek z Ďábelských peněz (ani nevím proč zrovna ten), ve skříni visí mikina z velkým X, do které se už asi nevejdu... ale hlavní byly ty příběhy. Mrazivé, děsivé, někdy i zatraceně vtipné (Jose Chung). Moje nejlepší kamarádka ze základky si všechny díly natáčela na video a občas jsme si jen tak náhodně nějaký pustily. Jedny Vánoce zase Ježíšek přinesl na originální VHS Tungusku a Termu (nenarostla Krycekovi nová ruka?), v knihkupectví jsme zkupovaly průvodce po epizodách a učily se je téměř nazpaměť, v 98' jsme se propašovaly se sestrou na film.

Pak jednoho krásného dne přestala Nova Akta X vysílat a tím mi zničila tohle zvláštní opojení. První 4 série jsou naprosto dokonalé. Pak se něco přehouplo (možná že jsem z němého užaslého dítěte, které se bálo spát na kraji postele, vyrostla) a další dvě série ve mě nevyvolávají přímo euforii (až na Arkadii a Zlou krev - tu jsem viděla poprvé ve francouzském hotelu). Zbytek jsem viděla teprve před dvěma lety. Tedy jak se to vezme. Poslední sérii jsem nebyla schopná dokoukat. Všechno, kvůli čemu jsem Akta X milovala, bylo pryč. Supervojáci, dorůstající z jednoho obratlu??? Pan "T-1000" procházející paralelními vesmíry? Ne, děkuji. Raději při každém filmu s Jackem Blackem nebo Giovannim Ribisim vzpomínám na D.P.O. (poslední díl jsem ale viděla)

I Want To Believe (but I can't)

Čekala jsem s návštěvou kina na poslední chvíli. Doslova. Chtěla jsem do něj jít s onou kamarádkou z dětsví (už jsme se neviděly víc jak 2 roky). Bohužel to nevyšlo.
Byla to hrůza, ale vidět jsem to musela.
Kde proboha zůstala atmosféra? Báli jsme se zelených broučků, šedých mimozemšťanů, neviditelných tygrů, nevyvinutých dvojčat, inteligentních počítačů, oživlých golemů, halucinogenních hub, zabijáků propichujících zátylky, zmutovaných tasemnic, posedlých plastických chirurgů, červených očí pod postelí, el čupakábrů, černého oleje, včel, lobotomie, kanibalů...
A co teď? Rusko-Český transplantační tým?
Začněme ale od začátku. Absolutně jsem nepochopila proč přivolávat Muldera a Scullyovou, když jim za zadkem stejně pořád někdo stojí. To nemohla agentka Whitneyová prostě stát, všechno otci Josephovi odkývat a dostat stejný výsledek, jako když mu vše odkýval Mulder? Je nutné se stavět do opozice, když to byl vlastně její nápad a nikdo lepší nemá? Opravdu musí Scullyová opět vše negovat a dlouze o tom diskutovat (člověk by řek, že alespoň jednou by mohla jen znuděně stát bez mluvení a nechat tomu volný průběh)? A je vlastně pointou celého filmu - "však se nebojte, ona vám vyšší moc v tu správnou chvíli podá pomocnou ruku (ukáže schránku/vygooglí stránku...)". Navíc Fox a Dana se k sobě chovají jako znudění manželé po 10 letech.
Bez napětí, bez spádu (s jedním hloupým pádem - proč pak vzdali nahánění podezřelého?), bez závěru, který vždy tak krásně smetl ze stolu všechny naděje (čekala jsem aspoň dvouhlavé štěňátko nebo mrknuvší hlavu). Soudruzi by měli přestat hledět na vědu a vyhledat Leonarda Bettse v jeho jodové lázni.

Žádné komentáře: