31. 8. 2008

Andy Lau poprvé

Pokud je na moderní Číně co obdivovat, tak jsou to filmy a jak se vypořádali s Olympiádou. To druhé je zde jen proto, že jsem podlehla mediálnímu nátlaku a asi poprvé v životě věnovala v časných ranních hodinách jedno oko shrnujícímu přehledu olympijského dne (a po půl hodině maratonu mi došlo, že je k cíli ještě hodně daleko).
A přece mají tyhle dvě (obrazně řečeno) věci něco společného. Zhang Yimou - režisér Hrdiny, Klanu létajících dýk i olympijského ceremoniálu. To by mě až tolik nezaujalo (pan režisér vidět nebyl), ale na úplném konci, než začly titulky, se mezi rozjásanými zpívajícími číňany na pódiu zjevil i Andy Lau (a Jackie Chan, což komentátoři kvitovali s neskrývaným překvapením, neb zřejmě netuší, že je i popovým zpěvákem). A protože Andy Lau točí zajímavé snímky, mohla jsem napsat tyto řádky.

(upozornění - protože nepředpokládám, že tyto filmy bude chtít někdo vidět, nevyhnu se některým drobným spoilerům)

Protégé (2007)

Téma policistů v utajení není nic nového ani v Čínském/Hong Kongském filmu (viz mimořádně politicky nekorektní Infernal Affairs, podle kterých vzniklo již korektní americké Departed). Tentokrát je mladý policista Nick (jak čínské!) nastrčen (už sedmým rokem) do drogového kartelu, kde si pomalu vyšlapává cestičku až k vrcholu. Na něm momentálně sedí Lin Quin (Andy Lau). Lin není žádný bastard. Poprvé ho potkáváme v nemocnici, kde je kvůli selhávajícím ledvinám, místo prvotřídního heroinu, který posílá do světa, si poctivě píchá inzulín, a nedokáže ani umravnit svoji pubertální dceru.
Shodou okolností je Nickova sousedka zoufalá prostitutka na heroinu s malou dcerou na krku a sjetým manželem za dveřmi. A teď sledujte, jak mlýnské kameny drtí ono lidské svědomí, které napomáhá destrukci feťáků, aby někdy v budoucnu (možná) ke slovu pustilo zákon.

Musí říct, že řadoví policisté jsou tu vykresleni naprosto nečekaně (tohle by si v Americe nedovolili). Nejenže strkají ruce kam nemají (následuje amputace kladivem), střílí bezhlavě do opancéřovaných dveří (a pak se diví, když kolegové za nimi padají jak hrušky k zemi), ale především si hatí vlastní tajnou operaci.

Tématem k pitvání jsou tu samozřejmě drogy. Dozvíme se, že distributoři jsou obchodníci jako každý jiný, jen vydělají o pár desítek milionů za rok víc, že chudé thajské rodiny živí výroba opiátů, mezitím co si jejich děti vesele pobíhají mezi makovicemi, že marihuana co do popularity drží prim a že když si Nick položí zásadní otázku svého života, dostane se mu nečekané odpovědi a skončí sám s jehlou v žíle (scénáristická troufalost nejvyššího kalibru).
Kolem drog se točí i nejakčnější scéna - záchrana nové dodávky heroinu, který při ředění nechce získat požadovanou konzistenci. Distribuce drog je celá věda. Jak Lin podotýká, musí někdy zkusit říznout dodávku jedem na krysy.

Protégé je tedy další kousek z moderní české kinematografie, který mě překvapil nápadem, dynamikou i hereckým obsazením. To další film byl na tom o něco hůř...

Three Kingdoms: Resurrection of the Dragon (2008)

Další silnou stránkou čínské kinematografie jsou historické velkolepé eposy. Někdy smíchány s mytologií a fantasy prvky, jindy založené pouze na historických událostech a trochu předimenzovaných bitevních scénách (tak mě napadá... zahlédla jsem někdy někde vůbec čínské sci-fi?)

Romance of Three Kingdoms je nějaký obsáhlý historický román ze 14. století vyprávějící o dění v Číně na přelomu 1. a 2. století. Tvůrci filmu si za svého hrdinu vybrali jakéhosi Zhao Zilonga, se kterým sledovali jeho cestu od rekruta armády až po neporazitelného stárnoucího vojevůdce. Problém ale je, že do stominutové stopáže nevměstnali téměř nic, kromě několika dlouhých bitev, tisíců komparzistů v historické zbroji a krásných záběrů krajiny a starodávných staveb. Je to takové plytké, povzdechla si. Sám režisér pro mě nepůsobí věrohodně. Tři království jsou koprodukčním projektem přes půlku Asie a peníze jsou vidět. Pan režisér má za sebou nějaké béčkové snímky a Black mask, což je dost příšerný pokus o Univerzálního vojáka štrejchnutého Zorrem s Jetem Li. Andy Lau se snaží, ale nemá defakto co hrát. Maximálně má trochu patetický rozhovor na konci se svým věrným přítelem, než se rozhodne sám vyjet proti nepříteli poté, co je jeho armáda díky lsti pobita. Jinak se vesměs ohání jen kopím. Jako studie vývoje jedné osobnosti tedy film také neuspěje (v polovině už máme Zilonga zestárlého a toužícího po poslední bitvě).

Mám-li přece nějaké pozitivum vyhrabat, pak je to (u mě překvapivě) jediná důležitá ženská postava (ale nečekejte žádnou romanci, film je prostě jedna velká řežba a na lásku není čas). Ying zahraná Maggie Q je chladnokrevná vojevůdkyně třímající v ruce (něco jako) citeru a s kamenným obličejem manipulující vojáky na bojišti, jako šachovými figurkami (na scéně asi 15 minut).
Když už jsme u té hudby - soundtrack je docela zajmavá směsice tradiční čínské historické hudby (bubínky, takové ty flétny a drnkátka) a západních orchestrálních postupů. Pokud se objeví OST, beru všemi deseti.

Jedna věc se upřít ale nedá. Nedovedu si představit, že režisér zakřičí "stop", celá atmosféra se vytratí, šedivý věštec shodí svůj chatrný oděv a půjde na pivo.

Žádné komentáře: