Andy Lau podruhé

A tentokrát snad plně v Hong Kongském stylu

Full Throttle (1995)

Život je jak pneumtika, nikdy nevíš, kam tě doveze...

Jedna nadupaná Honda vedle druhé, noční ulice Hong Kongu a spousta čínských frajírků v overalech. Fast and Furious jsem sice neviděla, ale začátek si představuji podobně (jen s vícestopými vozidly). I nejlepší jezdci Grand Prix si rádi střihnou nějaký ten nelegální závod... ale o tomhle to není.
Joe (Andy Lau) - ve jménech i jízdních pruzích se nezapře nadvláda Královny, je eso mezi závodníky, ale nemá řidičák, aby mohl na nějaký pořádný okruh a získat konečně pohár... už trochu přihořívá. Dále je Joe synem majitele největší závodní stáje, ale dosti to mezi nimi skřípe... zajímavé, ale ne úplně podstatné. Důležité je, že někde v půlce filmu, který byl do teď o machrování na strojích a rodinných dramatech, se uprostřed silnice objeví plechovka a Joe skončí ve svodidlech. Jak každý čeká, od tohoto momentu se začíná odehrávat odvěké drama "jezdit či nejezdit".
A film překvapivě nedává až do úplného konce jasnou odpověď. Kupodivu nechává obě strany sporu vyložit své argumenty (ehm... metafora?) a se sympatiemi docela bruslí. Dokonce diváky chvílemi tlačí do toho, aby fandili Joeovi v jeho boji se strachem říznout zatáčku ve 200km/h, pak se je zase snaží ovlivnit hysterickým výlevem jeho přítelkyně.
Zvrácená logika říká - zemře-li mi kamarád pod koly náklaďáku, když se snažil dokázat, že je lepší než já, vyprosím z tatínka nabušený stroj a dokážu, že jsem nejlepší stále jen já.
Závěr pak nechává na oko vyhrát obě strany. Joe svůj strach překoná (i když nechat ho při tom ohrožovat ještě chudáky ohleduplné řidiče se mi nezdá dvakrát fér) a nakonec odhazuje svoji motorku v dáli (že je největší machr si totiž už dokázal) a dává přednost přítelkyni. Tedy přednost... když nad tím tak přemýšlím, on dosáhl svého a ona musí držet hubu a krok. Zajímavé.

Fulltime Killer (2001)

Fulltime Killer je taková asijská parafráze na Nájemné vrahy (svým způsobem ten film mám docela ráda). Máme tu Japonského chladnokrevného profesionála O (konečně jednoduché jméno!) a čínského exhibicionistu Toka (Andy Lau), jehož nejoblíbenější film je ten s tím mexičanem, jak má tu kytaru. Nejenže jsou tu občas filmy zmiňovány, ale místy i připomínány dějově. Třeba taková Chin - hospodyně O(a) a nedobrovolně dobrovolná přítelkyně Toka (skvělá scéna rande v kavárně - omluv mě na 15 minut, musím jenom někoho zabít). A právě Chin se místy stává Mathildou z Leona (nějak rychle jí přestane vadit, že střílí do policistů) i Carolinou z Desperada.
Hlavním tématem je tu ale 'pissing contest' mezi oběma zabijáky. Respektive Tok má neustále potřebu něco si dokazovat a jen čeká, až se na trhu objeví zakázka na O. Aby to bylo zajímavější, má Tok bratra, skoro zlato z Olympiády a epilepsii (asi). To poslední jmenované se nehodí do krámu, pokud například stojíte pět čísel od projíždějícího metra.
O policii a bezejmeném inspektorovi, kteří se těm dvěma pletou pod nohy, se rozepisovat nehodlám.
V závěru samozřejmě dojde na konečný souboj, na který ovšem oba odjíží jedním autem a v přátelské konverzaci. Samotná akce se odehrává ve skladu zbraní a pyrotechniky s dunícím Beethovenem v pozadí. Estetický zážitek hodný Johna Woo. A vlastně na začátku filmu lze najít i nějaké ty spomalené holuby. Že by další skrytý bonus?