... tentokrát z kvalitního soudku.
Battle of Wits (2006)
Znělo to jak další obyčejný historický (velko) film, kde se jedno město brání přesile. Znělo to jako Kenji Kawai. První se nepotvrdilo, druhé ano.Představte si pustinu a v ní město o 4000 obyvatelích (to jest asi 3x velikost Davle). Nechtěla bych tam bydlet. Představte si dobu, kdy roční válka nebyla nikterak dlouhá, kdy volný čas šlo trávit leda tak na poli. Představte si bitvu o Stalingrad v Mandarinštině. Přitom město Liang není nikterak významné. Jen se naskytlo v cestě obrovské armády (přemnoženými lidmi nezatopíte, ale můžete do nich střílet šípy) státu Zhao. Nacházíme se pár století před naším letopočtem v Období válčících států (v době, jejímž spisům jsme se věnovali v čínštině a která mě ergo z principu fascinuje). Zoufalý Liang požádá o pomoc Mozi (těžko se to vysvětluje a ještě hůř skloňuje) - dle vykreslení jakési filozofy, učence a stratégy volně a zdarma k pronájmu v těžkých dobách. A jeden jejich žádost vyslyší (Ge Li - Andy Lau).
Právě jsme se dostali k prvním pěti minutám dvou a čtvrt hodinového eposu z koprodukce celého Dálného východu. Nejde tu jen o válku. I když bitvy tu jsou (divný digitální efekt se objeví tak jednou). To, co mě přikovalo do křesla, bylo zachycení mentality vládců města, vojáků, prostých obyvatel a Ge Liho filozofie. Je zajímavé sledovat pohnutkych každé z těch tří vrstev, které se nachází v klaustrofóbním místě vystavené hrozbě dlouhodobého obléhání, a jejich reakce. Jeden z nejsilnějších momentů je, kdy se Ge Li odmítá radovat z mrtvých nepřátel a s klidným svědomím sděluje, že pokud by ho příště požádalo o pomoc Zhao, neváhal by též. Jak pravil klasik - strana dobra je ta vítězná.
Najdete tu intriky, zradu, nelehká rozhodnutí a pro romatické povahy tu lze vyštrachat i krapet té tragické (posléze značně němé) lásky.
Kenji Kawai vsadil na hudbu stejného ražení jako v Seven Swords. Ne melodií, ale povahou. Ta jeho zlatá uhlazenost a všudypřítomné kousavé trubky. Já si vlastně od něj jinou hudbu nevybavuji, ale mohu konstatovat, že jako jeden z mála skladatelů velkých orchestrálních rozmáchlostí nestaví na tématech, ale podbarvuje scény, a to v takové symbioze s obrazem, že některé střihy úplně slyšíte.
A opět vše završují stovky statistů, ve kterých si moderní lidi těžko představíte.
World Without Thieves (2004)
(konečně název, který si přečtu i v originále)
O 2,5 tisíce let později než Liang téměř lehl popelem, se odehrává naprosto odlišný příběh. Jsou dva - Wang Bo (Andy Lau) a jeho přítelkyně Wang Li, a jsou zatracně dobří. Právě přišli k luxusnímu BMW a na buddhistické seanci si potichu plní kapsy mobilními telefony. Pak se trochu neshodnou ohledně budoucnosti a jejich rozchod zastaví až prostý najivní hlupáček s pořádným balíkem v torně. Jenže nejsou sami, kteří o něj zakopli. Vypadá to, že v Číně je zlodějina povolání, jako každé jiné, má svůj kodex i pravidla. Takže si na úlovek brousí zuby i jiná skupinka (poměrně zajímavých charakterů). A někde v pozadí určitě oko nezamhouří ani policie (konkrétně anti-kapsářská divize, jak praví titulky).
Skoro celý film se odehrává v jednom přecpaném vlaku (případně na něm), ale je tu dost místa jak pro minimalistickou, vzrušující baletní akci (která je mimochodem naprosto skvostně nasnímána), tak pro tiché osnování. Jak už to asijské filmy dokážou, mísí se tu naprosto absurdně vtipné scény (přepadení vlaku koktajícími pošuky) s vážnými (ach ten závěr). Polovinu zásluhy na mém nadšení má na svědomí kamera, hudba a střih. Všechno dohromady tvoří úžasný vizuálně-akustický celek. Sem tam se objeví vstřihnuté políčko, které pravděpodobně nahrazuje záblesky paměti, hudba není čínská ani americká, taková nevtíravá a přitom silná.
O postavách by se dalo psát hodiny. Konfrontovány se světem, ve kterém jsou všichni svatí, s vlastními problémy a vztahy, prochází mnoha rozhodnutími, které se mohou ukázat jako osudné.
Je to zábavné, vypadá to skvěle a i morální pedanti si s našimi antihrdiny dojdou na své (napsala bych nenásilnou formou, ale žiletky říkají něco jiného).
Právě jsme se dostali k prvním pěti minutám dvou a čtvrt hodinového eposu z koprodukce celého Dálného východu. Nejde tu jen o válku. I když bitvy tu jsou (divný digitální efekt se objeví tak jednou). To, co mě přikovalo do křesla, bylo zachycení mentality vládců města, vojáků, prostých obyvatel a Ge Liho filozofie. Je zajímavé sledovat pohnutkych každé z těch tří vrstev, které se nachází v klaustrofóbním místě vystavené hrozbě dlouhodobého obléhání, a jejich reakce. Jeden z nejsilnějších momentů je, kdy se Ge Li odmítá radovat z mrtvých nepřátel a s klidným svědomím sděluje, že pokud by ho příště požádalo o pomoc Zhao, neváhal by též. Jak pravil klasik - strana dobra je ta vítězná.
Najdete tu intriky, zradu, nelehká rozhodnutí a pro romatické povahy tu lze vyštrachat i krapet té tragické (posléze značně němé) lásky.
Kenji Kawai vsadil na hudbu stejného ražení jako v Seven Swords. Ne melodií, ale povahou. Ta jeho zlatá uhlazenost a všudypřítomné kousavé trubky. Já si vlastně od něj jinou hudbu nevybavuji, ale mohu konstatovat, že jako jeden z mála skladatelů velkých orchestrálních rozmáchlostí nestaví na tématech, ale podbarvuje scény, a to v takové symbioze s obrazem, že některé střihy úplně slyšíte.
A opět vše završují stovky statistů, ve kterých si moderní lidi těžko představíte.
World Without Thieves (2004)
(konečně název, který si přečtu i v originále)
O 2,5 tisíce let později než Liang téměř lehl popelem, se odehrává naprosto odlišný příběh. Jsou dva - Wang Bo (Andy Lau) a jeho přítelkyně Wang Li, a jsou zatracně dobří. Právě přišli k luxusnímu BMW a na buddhistické seanci si potichu plní kapsy mobilními telefony. Pak se trochu neshodnou ohledně budoucnosti a jejich rozchod zastaví až prostý najivní hlupáček s pořádným balíkem v torně. Jenže nejsou sami, kteří o něj zakopli. Vypadá to, že v Číně je zlodějina povolání, jako každé jiné, má svůj kodex i pravidla. Takže si na úlovek brousí zuby i jiná skupinka (poměrně zajímavých charakterů). A někde v pozadí určitě oko nezamhouří ani policie (konkrétně anti-kapsářská divize, jak praví titulky).Skoro celý film se odehrává v jednom přecpaném vlaku (případně na něm), ale je tu dost místa jak pro minimalistickou, vzrušující baletní akci (která je mimochodem naprosto skvostně nasnímána), tak pro tiché osnování. Jak už to asijské filmy dokážou, mísí se tu naprosto absurdně vtipné scény (přepadení vlaku koktajícími pošuky) s vážnými (ach ten závěr). Polovinu zásluhy na mém nadšení má na svědomí kamera, hudba a střih. Všechno dohromady tvoří úžasný vizuálně-akustický celek. Sem tam se objeví vstřihnuté políčko, které pravděpodobně nahrazuje záblesky paměti, hudba není čínská ani americká, taková nevtíravá a přitom silná.
O postavách by se dalo psát hodiny. Konfrontovány se světem, ve kterém jsou všichni svatí, s vlastními problémy a vztahy, prochází mnoha rozhodnutími, které se mohou ukázat jako osudné.
Je to zábavné, vypadá to skvěle a i morální pedanti si s našimi antihrdiny dojdou na své (napsala bych nenásilnou formou, ale žiletky říkají něco jiného).
Žádné komentáře:
Okomentovat