... a rozhodně ne naposled (nahrazuji si tak svoji mizernou paměť).
Blood Brothers (2004)
Jeden z těch filmů, kdy o vašem názoru rozhoduje posledních pět minut. I já si říkala, že je to jen další přímočarý film z prostředí triád, ale svůj postoj jsem musela přehodnotit. Stejně jako u Klubu rváčů, i tady druhé shlédnutí dostane druhou dimenzi. A o co tedy jde?Rodinně založený šéf šéfů Hung (Andy Lau) se svým dlouholetým kamarádem (pan LeftHand) diskutuje o rodině, hodnotách i ovládání těch ozbrojených poskoků, kteří jejich byznys drží při životě. Na talíři jsou tři důležité hlavy, které by Lefty viděl nejradší najemno nasekané, kdežto Hung vcelku. Zatímco tihle dva většinu času sedí ve své prázdné restauraci a konverzují na úrovni, jejich pravé ruky svádí pod rouškou tmy bitvu, která za sebou nechá plno mrtvých těl. A do toho se do příběhu vydávají dva kluci - Wing a Turbo (mimojiné představitelé mladších verzí hlavních hrdinů všech tří Infernal Affairs), které právě jejich šéf pověřil první vraždou.
Je to zajímavá studie propletených vztahů uvnitř organizace, která není tak úplně po chuti zákonům. Zároveň mezi Leftym a Hungem existuje zajímavý vztah, protože by stačilo, aby jeden vytáhnul zbraň a vše by se vyřešilo. A oni sami to moc dobře vědí. Věří si? Mají záložní plán?
Druhá linie putujících mladíků není toliko poutavá (a není mi vůbec jasné proč po cestě přibrali tu prostitutku s přelivem), ale v propojení s finální pointou si divák posteskne, že mu byla tu necelou hodinu a půl upírána.
Tak nějak jsem zjistila, že má obsazovaní Andy Laua pro filmaře jednu nespornou výhodu - písničku do závěrečných titulků si nazpívá/složí sám.
Brothers (2007)
I druhý film je z prostředí triád (patrně hned vedle historických velkofilmů nejvyždímávanější téma). Tentokrát se náš pohled upírá ke dvěma bratrům, které jejich otec v dětství rozdělil, neb mu v chrámu bylo předpovězeno, že jeden rukou druhého skončí svůj život. Ten mladší je proto poslán do Ameriky, starší vychován v Číně/Hong Kongu, aby převzal otcovu organizaci. Když je otec napaden, oba dva se opět setkávají a není úplně jasné, jakým směrem se ubírají jejich záměry.Andy Laua tentokrát najdeme za tváří nekompromisního zásadového policisty, který s úsměvem na rtech a papírem v ruce znepříjemňuje život gangsterům v okolí. Je to taková hra, kdy na sebe štěkají přes neviditelnou mříž formalit. Kde každý ví, ale nikdo to neřekne nahlas, jen čeká na chybu protivníka.
Tenhle film trpí jednou malou chybkou. Oba dva hlavní hrdinové nemají dostatečné charizma, aby udrželi pozornost (a sem tam naběhnuvší Lau to příliš nezachraňuje). Děj sám o sobě zajímavý je. I když možná je to dáno tím, jakou koncentraci filmů na toto téma jsem v poslední době viděla. Dva bratři, každý vychován jinde a jinak, tvrdá realita podsvětí, nepohodlné součásti končící pod koly. A někde za tím se skrývá vyšší smysl, jehož odhalení bude dostatečne brutální, jak nám ukazuje otevírácí scéna filmu. Možná trochu nadsazené mínění. Myšlenka dosti převyšuje ztvárnění, ale 103 minut opravdu nepotřebovala.
A na závěr jeden opravdu, ale opravdu špatný film.
Island of Greed (1997)
Tchajwan, korupce, politika. Andy Lau tentokrát v roli vůdce protikorupčního komanda (nebo co to bylo), které se snaží položit na lopatky jednoho kandidáta na jakýsi podstatný post na tamní politické scéně. Nedaří se a nedaří. Čtyřčlenný rambo-tým sice odhaluje nelegální kasino za legální hernou, ale je jim to u soudu houby platné, zatímco gangsteři z triád neznají menší číslo než milion a mrtvé prostitutky schovávají v prastarých urnách. Vrcholem všeho je jejich diskuze v lázni, kde přemýšlí, že by si založili vlastní stranu a šli do voleb.Narovinu - film je děsná nuda. Když už auta vybuchují a létají vzduchem, za chvíli vám dojde, že neexistuje reálný důvod, aby to dělala. Chvílemi mi přišlo, že se tvůrci inspirovali druhořadými akčními americkými filmy 80. a 90. let. Samé archetypy, velké proslovy a žádné zahazování se s psychologickým pozadím postav - čistě dobro proti zlu, kde si nikdo na nic nehraje. Sem tam do náruče gangstera hodit (polo-) nahou ženskou a někomu prostřelit hlavu. K uspokojení diváka to ale nestačí.
S politováním oznamuji, že nejlepší scéna je letecký pohled na stovku německých ovčáků běžících synchronizovaně polem.
Žádné komentáře:
Okomentovat